Vícegenerační dům umožňuje bydlet společně, místo bydlet sám

Bře 27 2017

Lidé touží být ve stáří co nejvíce samostatní. Na splnění této touhy má značný vliv i to, v jakém prostředí žijí. Zajeli jsme se podívat do bavorského města Regensburg. Zde fungují již šest let vícegenerační domy s bohatou věkovou strukturou vlastních obyvatel. Nejmladšímu je jeden rok, nejstarší obyvatelce 85 let.

 

Tři roky od myšlenky k nastěhování

 

Již před sedmi lety se uskutečnila vize a myšlenka, s kterou si Uta Hildtová (67 let) pohrávala už hodně dlouhý čas. Snila o tom, že ve stáří bude žít ve společenství, v kterém se bude cítit jednak dobře a se svým manželem v něm nezestárne sama.

 

 

allmeind regensburg

Společné aktivity jsou dobrovolné, každý má také čas sám na sebe

V prosinci 2005 proběhlo setkání manželů Hildtových a dalšími do projektu zaangažovanými přáteli s nově založenou společností, která staví bytové projekty přesahující více generací. Jako dodavatel stavby skupina MeGeWo e.V. přesvědčila o svém konceptu místní katolické stavební a bytové družstvo (KWS). Budoucího investora. Pochopitelně, že se projekt nerodil lehce. I když doba od prvního vážného střetnutí až po nastěhování prvních obyvatel byla poměrně krátká – 3 roky. Projekt nesl příznačný název „Allmeind“, který vznikl jako složenina dvou slov „ALLE“ a „MITEINANDER“ – všechno společně. Jednalo se o první vícegenerační bytový projekt v okrese Horní Falc v Bavorsku. V roce 2007 nastoupily bagry a stavební technika. Už v únoru 2009 byly představeny hotové byty a nájemníci jich 31 obsadili. Nová bytová čtvrť je přitom vzdálena pouze 14 minut autobusem od centra města.

 

Společné aktivity jsou dobrovolné, každý má také čas sám na sebe

 

Ve třech patrech domu jsou k dispozici dvou až čtyřpokojové bezbariérové byty. V druhé budově se nachází malá knihovna a velký společný prostor s kuchyňským koutem, místem k sezení, jídelním stolem a klavírem. Každý týden se zde obyvatelé scházejí dohromady, aby si popovídali nad kávou, zúčastnili se nejrůznějších oslav nebo se oddávají společnému čtení a literárním večerům. Veškerá činnost zde může být prováděna společně, ale účast nikomu není vnucována. Takové aktivity jsou dobrovolné.

 

 

Obyvatelé se společně starají o zahradu, řeší menší opravy, pomáhají si při stavění dětské trampolíny nebo při čištění okenních rámů. Všechny důležité údaje o činnosti, pořádaných aktivitách a plánogramy jsou připíchnuty na informační desce.

 

Ne všechno je ideální

 

Ovšem ani zde není vše vždy ideální. Třecí plochy na sebe nenechají dlouho čekat. Rozpory se rodí mezi generacemi. Starší obyvatelé nemohou vykonávat těžké tělesné práce. Mladší obyvatelé mají zase méně času, protože je zaměstnává vlastní práce a rodina. A jak reagovat, když jsou děti během poledního klidu příliš hluční? Jak říká paní Irmgard: Nejsme ostrov blahoslavených. Rozlišné názory a nesrovnalosti panují i u nás.

 

Jaká je zkušenost po šesti letech společného žití

 

Obyvatelé vícegeneračního domu prozrazují svou vlastní zkušenost. Kdo chce sdílet vlastní domov v rámci společného vícegeneračního bydlení, měl by být odolný vůči sociálním rozporům nebo bouřím, měl by umět vytvářet kompromisy a vůbec nejlépe s nimi moc dlouho nečekat. V tom se shodují jednohlasně všechny dámy, které sdílí vícegenerační bydlení „Allmeind“ v Regensburgu. Jejich zkušenost je taková: Pokud starší lidé ještě nevyžadují žádnou pomoc, nezabývají se myšlenkou společného vícegeneračního bydlení a neřeší, že by museli své čtyři stěny někdy opustit. Ovšem to je chyba, shodují se dámy. Sociální vazby a vztahy musí dozrát, a to nějakou dobu trvá. Člověk si je nemůže jen tak vynutit. Když pak starší člověk potřebuje pomoc od ostatních, bývá už většinou pozdě na to, aby se vytvořila v novém prostředí kvalitní a stabilní sociální síť.

 

Autor: -jpo- Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů

info@penzista.net

Počet komentářů: 0

Napsat komentář