Známky na vysvědčení nejsou tím nejdůležitějším

Čvn 28 2018

MUDr. Martin Jan Stránský: Chybami se člověk učí. Není důležité, jak se děti dokázaly učivo nabiflovat, podstatné je, jak je chápou a jak o něm umí diskutovat.

Rodiče považují známky na vysvědčení za vyjádření úrovně schopností jejich dětí. Jenže tato představa je podle MUDr. Martina Jana Stránského, neurologa z Polikliniky na Národní velice zavádějící. Podle něj není správné známkovat žáky za to, jak úspěšně se dokázali např. nabiflovat znalosti. To nejdůležitější, co by se mělo hodnotit, je jejich snaha využívat vlastní potenciál mozku jako myslícího orgánu, tedy schopnost přemýšlet, diskutovat, řešit

MUDr. Martin Stránský

MUDr. Martin Stránský

problémy a ze všeho nejvíce se učit z vlastních chyb. Jenže za chyby se v tradiční škole trestá zhoršenou známkou.

„Děti se ani tak nebojí toho, že dostanou špatné známky na vysvědčení, ale mají strach z reakce rodičů. Trestů a negativních pocitů se obávají mnohem více, než si myslíme. Takové obavy často vedou k úzkosti, depresi a k pocitům méněcennosti, které je pak pronásledují celý život,“ konstatuje MUDr. Martin Jan Stránský. Dětem chybí dostatek životních zkušeností, na jejichž základě se vytvářejí v mozku cesty k sebereflexi. „Nemají potřebný širší nadhled, proto na všechno nastavují falešnou finalitu. Díky tomu jsou náchylné k absolutním řešením i na velmi malé, z pohledu dospělých často i banální, opakované popudy. K nim může patřit například tlak rodičů na školní výsledky vycházející z nějakého ideálu dospělých o životě jejich dětí,“ dodává neurolog.

„Chybami se člověk učí,“ říká známé přísloví. MUDr. Stránský, který je zároveň primářem neurologie na Yaleské univerzitě, to potvrzuje: „Jsou to právě chyby, které nutí neuroanatomicky a neurobiologicky mozek k tomu, aby propojoval různé trasy, a tak si rozšířil intelektuální schopnosti. Když dám do tunelu s kontrastní látkou dva dospělé, z nichž jeden se učil převážně biflováním a druhý měl možnost porovnávat a o věcech diskutovat, mozek druhého se rozsvítí jako vánoční stromeček a prvního nikoli. To úzce souvisí se způsobem výuky a se samotnou rolí školy. Hlavní role školy má být nejen vzdělávat, ale také učit děti, aby poznali vlastní mozek, tedy to, jak diskutovat a jak řešit. Vždyť o tom ten život je. Tomu by měla odpovídat forma výuky a jejího hodnocení v průběhu roku i na vysvědčení,“ vysvětluje neurolog z Polikliniky na Národní.

„Skoro v každém člověku, i malém, je nějaký talent. Zaměřte se tedy na to pozitivní. Každý nemusí být ve všem génius. Možná vašemu synovi nebo dceři nejde čeština nebo matematika, ale zase jsou kreativní, cílevědomí, pečliví, přemýšliví … Utvrzujte v dětech sebedůvěru a podporujte je v oblastech, v nichž vynikají,“ radí Mgr. Klára Gajdušková, psycholožka Polikliniky na Národní, a dodává: „Nikdy nevyhrožujte, neponižujte a snažte se neporovnávat své dítě s jinými dětmi. Každý jsme přece originál.“

Mozek dítěte je velice kreativní, neustále hledá, porovnává a touží po odměnách. Dítě si velmi rychle osvojí pozitivní systém hodnocení. Je velký rozdíl mezi jedincem, který vyrůstá v prostředí permanentní motivace a tím, které žije v neustálém stresu z toho, zda se zvládne naučit předepsanou látku.

Pokud tedy přinese letos vaše dítě domů vysvědčení se špatnými známkami, nevyčítejte, nezvyšujte hlas, neodsuzujte ani nesrovnávejte s tím, jak jste se učili vy, když jste byli školáci. Pokuste se společně s dítětem rozebrat příčiny, zjistěte, co dítě baví a jak to podpořit a společně si naplánujte přiměřené cíle pro příští školní rok. A hlavně oceňte iniciatívu.

Kontakt pro média:

MgA. Kateřina Havelková

t.: 774 776 361

e-mail: havelkova@mjs.narodni.cz

Počet komentářů: 0

Napsat komentář