Jak vůně a chutě bylin pomáhají při demenci

Úno 17 2017

Co bylo dříve, co teprve přijde nebo co by mohlo být a co se může stát. Na tyto starosti prokazatelně pacienti postižení demencí přestanou myslet ve chvíli, když prožívají něco, co v nich vyvolává pozitivní emoce spojené s něčím velmi příjemným, často z dob, kdy byli mladí a šťastní. Jak dokazuje zkušenost dobrovolnice Isabell H. z německého Bavorska, patří k takovým zážitkům pravidelná páteční návštěva bylinkové zahrádky. Tak jako málokdy si postižení demencí dopřávají chvíle štěstí ve městě Bad Heilbrunn na zahradě s bylinami.

 

Pevné body z minulosti

 

kvtinov zhon

Díky bylinám nacházejí postižení demencí pevné body z minulosti

Podle zkušeností Isabell prožívá skupina osmi dam postižených demencí zážitek TADY a TEĎ. Rozkošný park v bavorském okrese Oberland zbaví pacientky tíživých pocitů strachu a nejistoty na celou dobu, kdy zde pobývají, tedy asi na dvě hodiny. Díky bylinám nacházejí postižení pevné body z minulosti. Je zde totiž tolik k vidění, chutnání a čichání.

 

Nejčastější věta: „Tohle znám“

 

V pokročilejších stadiích demence nedokáží postižení rozpoznat vlastnosti pozorované a zkoušené věci. V případě bylin jejich čerstvost, ostrost, půvab. Přistupuje proto ochutnávání. Jedna z pravidelných návštěvnic zahrady, paní Helena, promne a rozdrtí pár lístků máty mezi svými prsty. Řekne, že tohle zná. Trhání bylinek na zahradě v Bad Heilbrunnu je dovoleno. Jen tak pro chuť nebo přivonění. Na dalším záhonu se skví velký keř šalvěje. Hraje šedozelenými barvami. Na jeho chlupatých listech se ještě blyští kapky rosy. Paní Margaret pečlivě hladí tenký lístek šalvěje, kouše do něj, čichá k němu a potom jí napadne, že ona s ním dříve vařila brambory. Také si vzpomene, že dělávaly ze šalvěje i likér. A rovněž v Německu populární Salbeimäuse, tedy šalvějové myšky. Šalvěj v pivním těstě.

 

Na vůně reagují hlavně ženy

 

Náhle se z úst návštěvnic ozývají dokonce složitější slova. Jejich paměť si tak dokáže vybavit více, než jen jednoduché výrazy jako „dobře“ a „krásný“. Ženy mají témě vždy příjemné vzpomínky na byliny, jsou schopny je přivést do souvislostí s vařením a jídlem. Muži o tom tak nemluví, jak přiznává paní Isabell H. z vlastní zkušenosti.

Šalvěj zaměstnává malou skupinku žen docela dlouho. Bylina intenzívně voní, a zná ji každý. Všechny osoby na návštěvě sdílejí společné nadšení. Pokrmy a jídla, která se ze šalvěje dají připravit, napadají dohromady všech osm žen. Z tohoto nadšení pak vyvěrá nápad na další střetnutí skupiny za týden: Uvařit něco ze šalvěje.

 

Libeček vyvolává fantazii

 

Paní Frida má ráda šťavnatá jídla, a tento pocit se jí oživí, když si mezi prsty promne divokou kouzelnou bylinku. Připomíná jí to vepřovou pečeni s knedlíkem. „To znám,“ povídá a možná si vybavuje nedělní oběd se svou rodinou nebo jí jednoduše zaplavuje pocit štěstí. Stejně jako keře s divokými ostružinami. Jako dítě zvedala každý keř, na který narazila, měla jich plné hrsti.  Smysly žen proto potřebují silné podněty. Co si lidé ve starším věku pamatují nejvíce, jsou pocity z mládí a dětství, hojně svázané právě s jídlem.  Jak vysvětluje pečovatelka paní Isabell.

 

Odtaženi před strachem

 

Příjemnou návštěvu zahrady, která dává skupině žen postižených demencí zapomenout na pocity strachu, obav a nejistoty zakončuje bylinkový tvaroh, chléb a salát, kterou si společně dopřávají v kavárně u parku sousedícího se zahradou. Opatrovnice se ptá všech, co se jim dnes zvlášť líbilo. Ženy se jen těžko rozpomínají, na jejich tvářích se objeví bezradné pohledy. Ženy jsou přeci už jen delší dobu zase TADY a TEĎ. Zde v kavárně to znamená jídlo a pití. Nevybaví si, co se dělo před pár desítkami minut v zahradě. Vzpomene si někdo na to, co bylo předtím, než zasedly společně do kavárny? Mlčení přeruší usmívající se paní Frida, která odpovídá. „Ano bylo to, že jsme byly zase všechny společně. “

Autor: -jpo-

info@penzista.net

Počet komentářů: 0

Napsat komentář