Důchodová reforma v dotazech a odpovědích

Co pro mne znamená důchodová reforma?

Návrh důchodové reformy počítá s možností dobrovolného vstupu do druhého pilíře. To v praxi znamená, že jednotlivec, kterému dnešní systém vyhovuje a například si již v rámci penzijního připojištění sám spoří nad rámec zákonem daných odvodů, nemusí měnit nic. Musí ale počítat s tím, že při narůstajícím počtu důchodců budou penze z prvního průběžného systému za 20 až 30 let nižší než dnes.

Systém stávajících vlastních dobrovolných úspor na stáří se státním příspěvkem bude také zachován.

Nově vznikne možnost zapojit se do druhého fondového pilíře. Ti, kteří mají pocit, že dnešní spoření jim stačit nebude a chtějí se na stáří zabezpečit lépe, nebo chtějí mít širší výběr způsobu výplaty důchodu než doposud, budou mít tuto šanci. Z dnes odváděných 28 % do průběžného systému budou odvádět pouze 25 % vyměřovacího základu mzdy, zbývající tři procenta plus další dvě (jako nutná podmínka pro vstup do dobrovolného systému) pak budou posílat do penzijního fondu, který si sami vyberou.

Do tohoto systému může vstoupit kdokoli?

Ano, v průběhu druhého pololetí roku 2012 se bude moci každý člověk v produktivním věku rozhodnout, zda se chce do tohoto systému zapojit. Po 31. 12. 2012, kdy začne standardní fungování dobrovolného systému, to bude umožněno jen lidem do 35 let. Jejich rozhodnutí pak bude nevratné, ze systému nelze vystoupit, ani do něj vstoupit.

Jakým způsobem budou příjemcům penze z takzvaného druhého pilíře vypláceny?

Buď formou doživotní penze (po smrti příjemci výplata skončí), nebo doživotní penzí s pozůstalostní penzí na tři roky, tzn. že v případě úmrtí příjemce penze je vyplácena pozůstalostní penze ve stejné výši. Třetí možností je vyplácení formou renty po dobu minimálně 20 let. V tomto případě, pokud by příjemce v průběhu čerpání zemřel, výplata pokračuje po zbytek doby formou pozůstalostní penze ve stejné výši. To jsou způsoby čerpání naspořených prostředků. Zde je třeba napravit pokřivené informace, které se v médiích objevily. Pokud účastník dobrovolného systému zemře v průběhu spořící fáze - tedy před tím, než začne ze systému čerpat - stávají se naspořené prostředky součástí dědického řízení.

Když si začnu spořit i do fondů, jak se pak změní moje výše důchodu?

Nároky na invalidní, vdovské a pozůstalostní penze zůstanou stejné jako u pojištěnců, kteří do druhého pilíře nevstoupili. Zachována bude i stejná výše základní výměry starobního důchodu (dnes je ve výši 2230 Kč).

Bude krácena jen procentní výměra starobního důchodu, která se odvozuje z výše výdělků. Krácení bude jen za dobu placení do druhého fondového pilíře podle poměru pojistného do druhého pilíře a pojistného na procentní výměru. Při kratší době placení ve druhém pilíři než je celková pojištěná doba v prvním průběžném pilíři úměrně méně. Nebude se například krátit za náhradní doby.

Jak to bude se stávajícím penzijním připojištěním, zůstanou zachovány státní příspěvky?

Ano, stávající penzijní připojištění zůstane zachováno a bude nadále podporováno státním příspěvkem. Pro posílení bezpečnosti a efektivity se změní zákon o penzijních fondech. Zejména bude oddělen majetek účastníků od majetku akcionářů.

Co znamená takzvaná mezigenerační solidarita?

Mezigenerační solidarita měla být řešena možností asignace (převodu) částky ve výši jednoho procenta mzdy, respektive vyměřovacího základu, potomků vůči svým rodičům, kteří jsou ve starobním důchodu. Tento prostředek motivuje k zodpovědné výchově dětí, které budou moci svým rodičům „přilepšit“ částkou ve výši jednoho procenta jejich mzdy. Jde skutečně o bonus, který budou lidé moci dobrovolně svým rodičům poskytnout, aniž by jim byl krácen z jejich vlastního spoření na důchod či jim byl odečítán z platu.

Proč chybí alternativa nízkonákladového státního fondu?

Tato možnost je do budoucna otevřena, systém lze kdykoliv o státní fond doplnit. A může být v budoucnu vhodným nástrojem, který bude kladně ovlivňovat úroveň poplatků za správu ostatních penzijních společností. Není však nutné zřizovat státní fond hned od začátku.

Informační systém pro státní fond by se musel postavit na zelené louce, žádnou podobnou aplikaci Česká správa sociálního pojištění (ČSSZ) nemá. A to je velmi náročný úkol. V současné době je prioritou ČSSZ zlepšení služeb občanům, konkrétně zkrácení lhůt vyřizování žádostí o důchody a reklamací. Nechceme, aby nový náročný projekt potřebné zlepšení služeb oddálil – lidé na přiznání důchodu prostě nemohou čekat třeba i pět měsíců.

Důvodem, proč se státní fond zatím nezřizuje, je také to, že ve státní správě probíhají dva naprosto zásadní projekty přestavby informačních systémů – státní pokladniční systém a projekt Jednotné inkasní místo. Na kvalitě služeb státní správy občanům a podnikatelům by se souběh s dalším zásadním projektem mohl odrazit.

Pokud by vedla osobní účty ČSSZ, mohly by být poplatky za správu aktiv mnohem nižší?

Ano, poplatky účtované penzijními společnostmi by mohly být nižší. Ale celkové náklady druhého pilíře nikoliv. Jen by část nákladů byla skrytě placena daněmi. Vedení osobních účtů ČSSZ znamená pro tuto organizaci nové náklady. A tyto náklady by všichni občané zaplatili v daních nebo v úrocích na dluhovou službu státu. Vedení účtu prostě nelze zařídit bez nákladů.

Investiční strategie státních dluhopisů nemá smysl, nezvyšuje jen státní dluh, aniž by vytvářel kapitál?

Odpověď na otázku je třeba rozdělit. Lze souhlasit s tím, že pro penzijní úspory není investování do státních dluhopisů nejvhodnější, protože výnosy budou nízké. Není to strategie, kterou klientům budeme doporučovat. Na druhé straně mohou být občané, kteří upřednostní takto vytvořenou garanci od českého státu před možností vyššího výnosu.

Co se týká zvyšování státního dluhu, to je mýtus. Dluh přece určuje schodek státního rozpočtu a nikoliv to, kdo státní dluhopisy kupuje. Žádný druhý pilíř nemáme, a přesto se nám loni zvýšil dluh schodkem státního rozpočtu o 140 mld. Naopak, když budeme mít v budoucnu rozpočet vyrovnaný, mohou penzijní společnosti nakupovat klidně 10 i více mld. státních dluhopisů ročně a dluh České republiky se nezvýší ani o korunu.

Také je nutné vyvrátit mýtus, že investice penzijních společností do státních dluhopisů zatíží občany novými splátkami úroků. Úroky ze státních dluhopisů přece zaplatí občané vždy, ať státní dluhopisy vlastní penzijní společnost nebo americká pojišťovna, žádný rozdíl v tom není. Záleží na velikosti státního dluhu, ne na tom od koho si půjčujete.

Dalším mýtem je, že se investicí do státních dluhopisů nevytváří kapitál. Když bude v budoucnu Česká republika své dluhy splácet zahraničním držitelům dluhopisů, prostředky se použijí v zahraničí. Naopak, když je bude splácet penzijním společnostem, použijí se prostředky na výplaty důchodů našim občanům. To je přece rozdíl.

Rozhodně ale není cílem vysoký podíl státních dluhopisů na investicích ve druhém pilíři, pro klienty to s výjimkou několika posledních let před důchodem není vhodný způsob uložení jejich úspor.

Penzijní fondy mají velmi nízké výnosy, proč je vůbec pouštět do druhého pilíře?

Penzijní fondy budou moci působit ve druhém pilíři hlavně proto, že se za 16 let (od konce roku 1994) ukázal systém penzijních fondů jako naprosto bezpečný bez jediného vážnějšího zakolísání. Nikdy nebyly nároky účastníků ohroženy, přestože se musely penzijní fondy vypořádat s náročnou podmínkou každoroční garance vložených prostředků.

Je pravda, že dnešní penzijní fondy mají průměrné zhodnocení kvůli omezením vyplývajícím z každoroční garance jen kolem úrovně tří procent. Nejsou to výnosy, které bychom od dlouhodobého spoření očekávali. Víme, proč tomu tak je, a oddělením majetku penzijní společnosti podmínky pro využívání účinnějších investičních strategií vytvoříme.

Jak vysoké budou u penzijních fondů poplatky?

Poplatky za správu budou takové, jak se stanoví v nových zákonech. Občané se nemusejí bát, že poplatky se určí automaticky podle dnešních nákladů penzijních fondů nebo investičních společností. Tyto instituce mají sice velmi nízké provozní náklady, ale jejich náklady na distribuci jsou vysoké a v poplatcích za správu druhého pilíře prostor pro distribuční náklady na dnešní úrovni být nemůže.

Proč podporujete podnikání pouze penzijních fondů?

Založit penzijní společnost může kdokoli, banka, pojišťovna, či jiný typ akcionáře. Penzijní fondy mezi možné kandidáty řadíme zejména proto, že po dobu 16 let spravovaly velké objemy prostředků (dnes přes 200 mld. Kč) naprosto bezpečně, bez jediného vážného zakolísání.

Když bude možné ve druhém fondovém pilíři investovat do státních dluhopisů, neznamená to, že peníze, které stát věnoval soukromým fondům, budou tyto fondy i s úrokem opět půjčovat státu a že tento úrok opět zaplatí z daní občan?

Není důležité, kdo kupuje státní dluhopisy. Občané z nich zaplatí úroky v každém případě. Ať dluhopisy kupuje český penzijní fond nebo americká banka, není v tom rozdíl. Rozhodující je, zda český stát hospodaří s dluhem nebo bez dluhu. Např. v roce 2010 ČR hospodařila s dluhem 140 mld., ze kterého občané platí úroky, i když důchodová reforma ještě nebyla zahájena. A je důležité si uvědomit, že stát nevěnoval peníze fondům, ale občanům. Fondy tyto peníze jen spravují, nepatří jim.

Proč vytvářet zcela nový systém, který zadluží stát, když by stačilo učinit atraktivnějším třetí pilíř?

Do třetího pilíře platí lidé dobrovolně, a proto musí mít volbu, jak naložit se svými příspěvky. Například mohou přerušit placení, mohou snížit příspěvek, mohou prostředky předčasně vybrat nebo je mohou vybrat jednorázově. Není zdaleka zaručeno, že budou mít z třetího pilíře dlouhodobou penzi. Naproti tomu do druhého pilíře jdou částečně veřejné prostředky důchodového pojištění a stát pak může oprávněně požadovat, aby výplata byla účelová jen na pravidelný důchod. Ve druhém pilíři je také daleko lépe zajištěna pravidelnost plateb - je automatická vždy, když účastník vydělává.

Když naspořím na důchod třeba půl milionu, můžu o peníze přijít? V jakém případě a co dělat, aby se to nestalo?

Nikdy nemůžete přijít o veškeré prostředky. Velkou výhodou je, že pokud účastník zemře v průběhu spoření, všechno, co má naspořeno se dědí. Když zemře příjemce doživotní penze, výplata končí. Může se tak stát, že třeba budete mít naspořeno půl milionu, ale vyplaceno Vám bude jen 150 tisíc. Na druhé straně, pokud budete žít třeba do 90 let, může Vám klidně být vyplaceno daleko více, než si naspoříte. Solidarita mezi těmi, kdo žijí dlouho a těmi, kdo se nedožijí vysokého věku, Vám možná připadá nevýhodná. Pak si můžete zvolit penzi na 20 let. A pak vždy Vy nebo Vaši dědici získají veškeré prostředky, které byly naspořeny.

Anketa