Několik kroků k tomu, jak se mít rád

Už jste to zažili? K nikomu se nechováme tak špatně jako k sobě samému. Týká se to zejména žen. Americká psycholožka Kristina Neffová pracující na univerzitě v texaském Austinu má na tyto  zmíněné problémy řešení,  a tím je sebeláska a sebesoucit. 

Knihy na téma sebelásky, jejichž je autorkou, se čtou po celém světě. Ale tento pojem nepředstavuje nic nového. Sebeláska pochází už z buddhismu. Stále dokonale ovšem odpovídá potřebám dnešní doby.

Potřeba sebelásky vzniká z důvodu stále pokračujícího neúnavného úsilí o dosažení plného výkonu ve všech oblastech, v kterých se pohybujeme a jsme aktivní. Staráme se o výsledek, ale nestaráme se přitom už tak sami o sebe. Pečlivější zacházení se sebou samotným je proto vítanou alternativou a pravděpodobně také způsobem, jak předejít možným následkům vysokých očekávání. Podle výzkumu lidé, kteří sami vůči sobě udržují soucit, mají méně stresových reakcí, strachu a úzkosti. Sebeláska také prospívá mezilidským vztahům, zvyšuje sebevědomí a lépe prospívá při vypořádání se s těžkými životními situacemi.

A jaké jsou kroky k dosažení sebelásky?

1.       Výsledek není špatný. Odpusťme si

Máte za sebou projekt, práci na zahradě, pracovní schůzku? Něco se pokazilo a výsledek není takový, jak jste jste doufali? Nesuďte sebe hned teď. Projevte pro sebe spíše pochopení, odpusťte si a zeptejte se sami sebe, co byste mohli v budoucnu udělat jinak, abyste se situaci, výsledku vyhnuli. Pokud zaregistrujte, že se chyby hromadí, neboť jste přepracovaní, měli byste si položit otázku, co byste mohli v životě změnit. Tak radí odborníci na psychosomatiku.

2.       Naplánujme si schůzku sami se sebou

Každý večer si položte otázku, zda ten dnešní den jste si nějak užili nebo jste ho zažili tak, aby jste nějak  fungovali? Pokud váš vlastní pocit říká, že jste pouze fungovali, můžete se zamyslet nad tím, co byste chtěli druhý den udělat jinak. Co udělat, abych se cítil pohodlněji a uvolněněji? Abych si mohl užívat i všedního dne? Naplánujte si čas pro sebe. Pokláboste s kamarádem po telefonu. Běžte se na pět minut projít do lesa. Přečtěte si společenský plátek. Večer se vám bude zdát váš den, který jste prožili, jiný. Lepší.

3.  Jednoduše řekneme NE!

Stáváte se pravidelně cílem proseb od svých kolegů v práci, kamarádek, kamarádů, známých, příbuzných. Chtějí po vás, abyste se zeptali někoho na tamto, domluvili s někým ono atd. atd.? I když se práce a úkoly hromadí, souhlasíme. Přestože nutně potřebujeme odpočinek, nemůžeme žádosti a prosby odmítnout. Často se bojíme, že se staneme nepopulárními nebo zklameme ostatní, když řekneme ne. Znakem sebelásky je respektovat své vlastní limity. Není to o tom vždy říkat ne. Ale můžeme nesouhlasit už prakticky z principu. Například tím, že druhému nabídnete jiný termín, jiný čas. Teď zkrátka potřebujeme čas pro sebe.

4.       Time-out

Pravidelně jsem bombardováni reklamami na produkty, které nás udělají dokonalejšími v každém směru. Stát se lepší nebo dokonce nejlepší verzí sebe sama. Otázkou je, proč se vlastně vůbec snažit být  dokonalý? Jak vysvětlují odborníci. Věříme, že tak dobudeme společenského uznání, uděláme snadněji kariéru nebo se staneme lepšími rodiči. Náš mozek však potřebuje time-outy, ve kterých si odpočineme a nebudeme na sebe tlačit. Zeptejme se sebe sama, jaké cíle a hodnoty jsou pro nás opravdu důležité. Tím přestaneme na sebe tlačit a přijmeme se takoví, jací jsme.

5.       Nesrovnávejte se. Je to hloupé

Sociální sítě často ukazují stylizované dokonalé fotky, které ovšem mnohdy s realitou nemají nic společného. Pro mladé lidi jsou takové fotky zdrojem frustrace. Těmito obrázky se často nechávají oslnit i dospělí. Podle nedávných výzkumů mladí lidé bez sebelásky a sebesoucitu, jsou mnohem sebekritičtější. Odborníci doporučují omezit čas na sociálních sítích a zvážit, jaký obsah nás skutečně inspiruje a obohacuje.

6.       ...a buďme vděčni. Poděkujme

V běžném životě je někdy těžké vnímat a užívat si krásné chvíle. Vědci z Leuphana University v Lüneburgu zjistili, že lidé, kteří mají tendenci k meditování a hloubání, profitují z tzv. cvičení vděčnosti. Tito lidé si v průzkumu zapisovali vědomě nabité pozitivní zkušenosti během pěti týdnů. Takový deník vděčnosti zaznamenává každodenní pozitivní chvíle. Nebo si můžeme každý den večer napsat tři věci, za které obzvlášť pociťujeme vděčnost.