Znechucení nad něčím je emoce znamenající ochranu

Dub 04 2020

Je to nepříjemné, ale pomáhá to. Znechucení se nad něčím chrání před nemocemi a udržuje společenskou pospolitost a dokonce nám pomáhá při morálních rozhodnutích.

Pavouk na zdi. Plesnivý chleba. Špinavá toaleta. Věcí, ke kterým cítíme odpor, je celá řada. Grimasy, které doprovází pocit znechucení, jsou po celém světě stejné – pokrčený nos, přimhouřené oči, pozdvižený horní ret. Když je něco obzvláště špatné, natahujeme jazyk. Autonomní nervový systém našeho těla to doprovází zvýšením sliněním, říháním, zvracením. Znechucení nad něčím nebo odpor k něčemu patří k naším základním emocím, vysvětluje profesorka Rohrmannová, psycholožka z Frankfurtu. Stejně jako strach, překvapení, zlost, smutek nebo radost, patří pocit znechucení ke všem společenským kulturám na světě.

Ochrana před nákazou a otravou

Znechucení nepatří zcela určitě mezi příjemné a vítané pocity. Ale je nevyhnutelné, protože odpor představuje emoci s vysoce ochranným faktorem pro člověka. Odpor k něčemu se člověk nemusí učit. Je zakódován v našich genech. Vědci dnes vycházejí z toho, že se tato emoce během evoluce vyvinula jako ochrana před nákazou a otravou. Svůj význam a účinek si spolehlivě udržuje i v současnosti. Valerie Curtisová, profesorka na London School of Hygiene and Tropical Medicine provádějící online průzkum u 2500 jedinců, zjistila, že lidé cítí například daleko větší odpor k vlhkým ranám na těle než vůči suchým ranám. Stejně tak člověk s příznaky horečky působí odpudivěji než člověk bez příznaků nemoci, cestující natěsnaní ve vlaku vyvolávají daleko horší pocit než poloprázdné kupé. Curtisová popisuje znechucení jako zdravou citlivost proti projevům nemoci, nehygienickému chování jako jsou plivance, špína, nemoci přenášející se hmyzem nebo hlodavci nebo ke zkaženému jídlu.

Kulturní vlivy

Jaké jídlo definujeme jako poživatelné nebo ošklivé, určuje dnes ovšem rozsáhle kultura. Většina Evropanů se dnes rozechvěje při myšlence, že by jedli vařené ovčí oko. Pro arabské národy představuje tento pokrm delikatesu. Také hygiena a zacházení s lidskými sekrety má kulturní tradici. Pro Asiaty je odporné, když si někdo u stolu čistí nos. Evropané jsou zhnuseni, když někdo u jídla chrmlá nosem nebo plive na zem. Paul Rozin, americký psycholog a průkopník výzkumu znechucení, vysvětluje odpor k exkrementům a krvi jako nevědomou reakci na vše, co připomíná původ zvířete. Odpor k tlení pozorovatelné napříč kulturami interpretuje Rozin jako univerzální strach před smrtí.



Soustředění se na ohraničený objekt jako ochrana před znechucením

Jak se člověk srovnává s pocity znechucení, na které může narazit například při práci v nemocniční péči? Doktorka Christine Pernlocherová, psycholožka z rakouského Innsbrucku, přednáší budoucím zdravotním sestrám a radí jim, jak se vypořádat s pocity odporu a znechucení. Jako účinné opatření vidí soustředěný pohled na jeden cíl. V praxi to funguje tak, že člověk se učí sledovat a soustředit se pouze na ten jeden malý výsek, který je právě ošetřován. Tím odsune pocit znechucení do pozadí.

Morální znechucení

Mezitím vědci zkoumají, co se přesně odehrává v mozku, pokud člověk prožívá nějaký pocit znechucení. Jedná se o proces probíhající v oblasti pravé mozkové hemisféry, tzv. přední insule a potom na vyšších nervových drahách. Tato oblast se aktivuje při pocitu znechucení. Stačí už jen na něco ošklivého myslet, tvrdí Rohrmann, nebo jen samotná podobnost s předmětem znechucení vyvolává reakci. Pokud někomu nabídnete čokoládu ve tvaru psího lejna, tak ji většinou odmítne. Podobně budou reagovat lidé, když je přimějete pít limonádu ze sterilní nádoby na moč. Jak vyjadřuje americký psycholog Rozin, je nejvyšším vývojovým stupněm znechucení morální odpor. Sexuální delikty, vraždy, přepadávání bezbranných lidí, korupce. Morální odpor reflektuje velmi rychle, co je správné a co špatné. Působí zde jako tmel pro sociální komunitu.

Úzkostliví lidé pociťují odpor daleko více

Přesto je pocit znechucení u každého jiný. Úzkostliví lidé jsou v tomto případě citlivější než ostatní. Stupeň znechucení je ovlivněn světonázorem. Jak zdůrazňuje David Pizarro, americký psycholog, který zjistil, že kdo je zvlášť citlivý, tíhne k více konzervativním postojům.

Pocit odporu je závislý na objektu. Výměna pokakané plínky u vlastního dítěte je v pořádku. Ovšem u dítěte i nejlepší kamarády stejně vzbuzuje odpor. Jedná se o „vymezení se biologického já“.

Každý člověk zná své vlastní pohnutky, kdy více nebo méně cítí odpor. Christine Pernlochnerová už nějakou dobu využívá své znalosti o tom, jak se vypořádat s touto pravěkou emocí v odvětví, které je považováno za zvlášť těžké. Jako vedoucí pohřební služby zvládá občasné pocity odporu s profesionálním odstupem.

 

 

Autor:

-jpo- Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů

info@penzista.net

 

Počet komentářů: 0

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..