Žádný stud se zdravotními pomůckami

Čvn 28 2017

Naslouchátka, rolátory a schodišťové zdviže mohou ulehčit všední den. Mnoho seniorů se však jejich používání brání a dokonce mají před nimi strach, neboť se obávají, že budou svým okolím vnímáni jako křehcí a zranitelní.

Strach, že budu vnímán jako zranitelný

Přesto, že jsou velmi užitečné, pomáhají ulehčovat každodenní život a zachraňují životy, mají tyto užiteční pomocníci také svůj špatný ohlas. Psychogerontoložka profesorka Susanne Wurmová z Univerzity v Norimberku-Erlangenu dospěla k následujícímu závěru: Vlastní postoj ke stáří ovlivňuje, zda pomůcky jako je chodítko, schodolez nebo naslouchátko jsme schopni snést v naší domácnosti jako každodenního pomocníka. Kdo své vlastní stáří přijímá jako osud a pochybuje o tom, že ho sám může ovlivnit, pak je skeptický i vůči používání takovýchto pomocných mobilizačních prostředků. Především se však člověk sám nechce nikde ukazovat jako křehký a zranitelný. Typickou2000LT_Action6 reakcí těchto jedinců je, že pomůcku nepotřebují, že tak staří ještě nejsou. Tak smýšlí i 85-letý Karel. Celý život duší sportovec – vodák. V posledních měsících ho nohy začnou bolet po prvních 30 metrech chůze. Ovšem o používání chodítka nechce vůbec slyšet. Od března 2015 nosí naslouchátko.

Přesvědčit místo přinutit

Velice dobré je, když senior překoná svou první překážku při užívání pomůcky a výhody takového zařízení v jeho vztahu k pomůcce převáží. Pokud pociťuje senior během všedního dne s pomůckou jakékoli zlepšení, potom často ustoupí jeho dřívější připomínky do pozadí. To potvrzuje i sociální pracovnice Lýda. Daří se tak proto, jelikož je postižený zvědavý na fungování své nové pomůcky, kterou nosí při sobě. Není ovšem dobré jít s naslouchátkem hned do nějakého hlučného prostoru, kde je hodně lidí. Například se může jednat o oblíbenou restauraci. Ucho musí začít zvykat na různé zvukové kulisy a trvá to zpravidla několik týdnů, než nové technice přivykne.

Příbuzní mobilně nebo sluchově handicapovaného jsou zpravidla první, kdo začnou hovořit o zdravotní pomůcce. Jejich starost je pochopitelná. K užívání pomůcky by však neměli svého staršího příbuzného přinutit. Lepší je si o obavách pohovořit a domluvit termín, kdy se s ním vydají do prodejny se zdravotnickými potřebami.

I když senioři souhlasí po návrhu svých o generaci mladších příbuzných s používáním chodítka nebo vozíku, stejně se pak jeho dennímu používání brání. „Často pak pomůcky stojí v koutě doma a senior je zbytečně imobilizován a pohybově omezen“, tlumočí svou zkušenost Karel Metyš z obchodu eshop.penzista.net. Osvojení si zdravotní pomůcky, ať už je to vozík, chodítko nebo polohovací lůžko představuje pro příbuzného velkou úlevu. V seniorské domácnosti se o svého chotě stará manželka, která je ve věku sedmdesáti a více let a každé tahání a přenášení pro ni představuje velkou a vysilující zátěž.

Moudré je zjišťovat zkušenosti ostatních

Zdrojem věrohodných argumentů jsou především lidé, kteří pomůcky už nějakou dobu sami používají. Fyzioterapeut Pavel Kaňka (jméno je redakčně upraveno) povzbuzuje seniory, aby se ptali cíleně ostatních. Ti, kteří denně sedí na vozíku, chodítku nebo se nechají převážet na schodišťové zdviži, ví, jaké to je překonat strach a jsou tak vzorem pro ostatní, doposud nezkušené.

 

Autor:

-jpo- Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů

info@penzista.net

 

 

 

Počet komentářů: 0

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..