Pamětníci si v Zaječově připomněli 60 let od zrušení útvarů PTP

Zář 18 2014

ČTK – Příslušníci někdejších pomocných technických praporů (PTP) si dnes v Zaječově na Berounsku připomněli 60 let od zrušení útvarů, v nichž končili politicky nespolehliví lidé. Desítky pamětníků se v areálu kláštera Svatá Dobrotivá, kde býval jeden z táborů nucených prací, zúčastnily bohoslužby sloužené kardinálem Dominikem Dukou a společně zavzpomínaly na roky naplněné těžkou a často i nebezpečnou prací. Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka byl tábor, zřízený záměrně na odlehlém místě v Brdech, svědkem utrpění tisíců lidí.


“Narukovalo nás tady tenkrát asi 1200 moravských chlapců. Měsíc jsme tu prodělávali výcvik beze zbraně a pak jsme putovali dál, pracovali jsme na stavbách,” zavzpomínal na 32 měsíců strávených u PTP čtyřiaosmdesátiletý Jaroslav Káčerek. I po tolika letech jsou pro něj tyto vzpomínky živé a vhánějí mu do očí slzy. “Ve Svaté Dobrotivé jsme se chtěli zúčastnit bohoslužeb, ale zakázali nám to a museli jsme do nedalekého kamenolomu,” řekl muž, který se k PTP dostal kvůli politickému smýšlení svých rodičů. “Pocházím ze Slovácka, moji rodiče byli lidovci a posílali nás cvičit do Orla. Tak za to jsem se sem dostal,” dodal.


Spolu s Káčerkem skončil u PTP i stejně starý Jan Šupálek z Hodonínska. Během služby stavěl většinou letiště, například v Čáslavi či Přerově. První rok ale strávil v kamenolomu. Kvůli těžké práci ho později čekaly dvě operace kýly a dodnes má potíže s průduškami. Přesto si nestěžuje. “Pořád mě baví svět, rád cestuji. Jsem spokojený důchodce. Ale nemůžu odpustit komunistům, že nám sebrali ta nejkrásnější léta. Nejvíc mě mrzí, že se u nás nikdo nepostaral o zákaz komunistické strany,” prohlásil Šupálek, který v PTP skončil mimo jiné kvůli příbuzným v Americe.


Podle předsedy moravskoslezské zemské organizace bývalých příslušníků PTP Bohumíra Dufka byla tehdejší léta vysokou školou života. Poukázal i na to, že komunistický režim chtěl příslušníky PTP zlomit, ale podařil se mu prý pravý opak. “Naopak nás stmelili. Tam se vedly debaty všeho druhu, na vysoké úrovni,” zavzpomínal. A přátelství těchto lidí podle něj trvá dodnes. “Vzpomínky jsou trpké, ale přežili jsme to,” shrnul předseda slovenské organizace sdružující členy PTP Ferdinand Varga.


Pomocné technické prapory byly v letech 1950 až 1954 součástí československé armády, prošly jimi desítky tisíc lidí. Nastupovali do nich lidé, kteří byli režimu nepohodlní. “Jsou to lidé, kteří prošli utrpením, ale mnoho z nich je schopných podávat svědectví o tom, co se tady vlastně dělo, a o režimu, který tady byl,” vyzdvihl Stehlík roli pamětníků. Podobná setkání mají podle něj rozhodně smysl. “Je potřeba tuhle věc připomínat, protože někteří lidé se domnívají, že ta doba byla vlastně celkem klidná, všichni měli práci, všichni si pohodově žili, ale tak to přece není,” upozornil historik.


V PTP končili vysokoškolští studenti, kteří nesouhlasili s komunismem, i jejich profesoři, zemědělci, kteří nechtěli vstupovat do družstev, či příslušníci šlechty. Fyzická práce v tvrdých podmínkách navíc s vojenským výcvikem, ideologickým působením a různými formami ponižování měla tyto lidi zdeptat a “převychovat” v duchu potřeb komunistického režimu. Podle Vargy v PTP nekončili jen mladí lidé. “Byli mezi nimi i někteří starší, dokonce se tam setkal otec se synem, kteří nechtěli vstoupit do JZD,” podotkl.

Počet komentářů: 0

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..