Jak stárneme 1. díl

Lis 05 2018

Očekávaná délka života se během 20. století prodloužila o dvě desetiletí. Další dobrou zprávou je, že každý kdo se dnes narodí, má větší šanci dožít se ještě vyššího věku v budoucnosti. Nové generace lidí stárnou zdravěji, v daleko lepších podmínkách. To je důvod, proč se očekávaná délka neustále prodlužuje. Předpokládá se, že v roce 2020 bude  její hodnota 85 let. Nejvyšší procento starší populace mají dnes zřejmě Japonci. Ženy se dožívají většinou vyššího věku než muži, a to o 5 až 9 roků. Většina starší populace jsou tedy ženy (kolem 60 %).

Geny dlouhověkosti

Američtí vědci objevili v roce 1993 gen daf-2, který po vyřazení z chromosomu červa moučného způsobil, že červi žili dvakrát déle. Pak se objevil gen Metuzaléma, který žil údajně 969 roků, u octomilky. Když se tento gen vyřadil, žily octomilky o 35 % déle. U člověka se hovoří o tzv. „longevity gens“, genech dlouhověkosti nacházejících se v naší genetické výbavě na chromosu 4. Mimochodem z živočichů se nejvyššího věku dožívá škeble – 410 roků.

Co vlastně znamená stárnutí?

Odborná literatura popisuje tento děj jednou větou velmi srozumitelně. Jedná se o progresívní nepříznivou ztrátu schopnosti adaptace, způsobující zvýšenou zranitelnost, sníženou vitalitu a zhoršení životního očekávání. V lidském těle začínají převažovat určité chemické děje typické pro stárnutí, snižuje se například obsah antioxidantů v buňkách. Proto se často hovoří o jejich příznivém účinku na zdraví. Z tohoto pohledu nás zajímají mitochondrie, kterou jsou součástí každé buňky. Ty se označují jako jakési biologické hodiny stárnutí. Mitochondrie jsou totiž hlavním zdroje energie pro buňku. Zároveň se v nich tvoří takzvané volné radikály. Ty útočí na mitochondriální nukleovou kyselinu. Každá lidská buňka je denně napadena asi desettisíckrát volnými radikály.




Fyzické změny souvisící se stárnutím

Ve vyšším věku se snižuje tělesná výška. To souvisí s prohlubující se hrudní kyfózou – člověk se zkrátka víc začne hrbit, a také tím, jak se na sebe tlačí meziobratlové ploténky v páteři. Ubývá svalové hmoty a je nahrazována tukem a vazivem. Se zvyšujícím se věkem dochází k zvýšení tělesné hmotnosti. Od 7. a 8. dekády naopak dochází k jejímu poklesu. Snižuje se hmotnost kostry a vnitřních orgánů. Ubývá celková tělesná voda. Poměr mezi hmotností a tělesným tukem závisí na našem životním stylu. Důležité jsou pohybové aktivity i silová cvičení, která dokáží tuk odbourávat a uchovávat svalovou hmotu. Klesá také koncentrace bílkovin v krvi. Tento stav nazýváme hypoproteinémií. Vlivem toho se mění ve stáří účinek některých léčiv vážících se v krvi na bílkoviny. Klesá i glomerulární filtrace ledvin, což je děj, kterým se naše tělo zbavuje odpadních látek. Z toho důvodu se ve stáří mění i schopnost těla odbourávat léky. Lékař předepisující lék by měl mít vždy toto na paměti.

Ve stáří se také zmenšuje tělesný povrch. Souvisí s tím i změny výrazu obličeje. Vytváří se kožní vrásky, šediví a vypadávají vlasy, zvětšuje se špička nosu. Dochází k poklesu horního očního víčka a ušního lalůčku. Mění se i chůze a postoj. Pro chůzi je typický nahrbený postoj a cupitání. Krok se zkracuje a zpomaluje. Proto i zde jsou důležité tělesné aktivity.

 

Autor:

-jpo- Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů

info@penzista.net

 

Počet komentářů: 0

Napsat komentář