Ráno fango, večer tango, aneb jak se rodila rehabilitace

Led 15 2020

Historie rehabilitace má své rané kořeny. Během této historie se však měnily její cíle a účel. Dříve platilo pořekadlo: Ráno fango, večer se tango. Znamená to, že dříve se skládaly rehabilitačního programy dopoledne z aplikace fanga. Jedná se o zkratku pro fangoparafín – směs parafínu s léčivým bahnem a vulkanickým prachem, používaných hlavně jako lokální zábaly pro léčbu revmatických nemocí. Ještě v 80. letech se jednalo o velmi okřídlené pořekadlo.  Lázeňský pobyt byl tenkrát téměř srovnatelný s dovolenou v hotelovém resortu orientovaném na wellness. Dříve platilo, že rehabilitace byla skutečně spíše relaxační kúra.

Moderní rehabilitace má však s tímto pojetím už pramálo společného. Stále se používá fangoparafín nebo masáže jako tzv. pasívní aplikace. Je však vědecky dokázáno, že fungují pouze na krátkou dobu,

Dostat se znovu do formy

Dnes je cílem rehabilitace umožnit pacientovi správně fungovat v běžných denních aktivitách, a to při léčbě chronického onemocnění. Cílem je především ho co nejlépe integrovat do pracovního a společenského života. Na tom se podílejí interdisciplinární týmy složené z odborníků – psychologů, psychoterapeutů, ergoterapeutů a logoterapeutů. S nimi spolupracují pečovatelé a sociální pracovníci.

Speciální na moderní rehabilitaci je orientace na biopsychologický model nemoci, který člověka posuzuje jako celek. Jde o to, že se mezioborová terapie musí dostatečně koordinovat a je v souladu s životní situací a cíli pacienta. Vede ho k tomu, aby byl schopen se znovu co nejplnohodnotněji účastnit sociálního života.

U koho se uplatnila rehabilitaci v minulosti?

Ve středověku navštěvovaly lázeňská místa elitní společenské kruhy a později přednostně senioři. Využívali léčivých účinků lázní a jejich klimatu pro zlepšení své konstituce. Dnes má nárok na rehabilitační procedury každý, kdo je schopný ji podstoupit a je ochotný se programu podvolit. Cílem je zlepšení zdraví a udržení si práceschopnosti. Jedná se o tzv. rehabilitaci před důchodem nebo takovou, která dokáže člověku pomoci být soběstačným a neodkázaným na druhé.

Pomoc k tomu, jak si pomoci sám

To, co je součástí denního plánu rehabilitace, splňuje potřeby pacienta. Nabídka rehabilitačních programů je velká a zahrnuje mj. pohybovou terapii a svalový trénink, uvolňovací techniky, logoterapii, výživové poradenství, školení pro péči o pacienty se specifickou nemocí, psychoterapii. Rehabilitující osoba se syndromem vyhoření se například učí konkrétní antistresové techniky, pacient s bolestmi zad se učí držení těla, které potřebuje udržovat při své denní práci.

Věc, která se vyplácí

V roce 2016 provedl Institut pro rehabilitačně-medicínský výzkum na univerzitě v Ulmu s daty pojišťoven, která se vztahovala na nemocné s chronickou bolestí zad. Bylo prokázáno, že pacienti, kteří se pravidelně účastní rehabilitačních programů, byly v následujících letech v průměru o 14 dní méně dní na neschopence než pacienti bez účasti na rehabilitaci. Navíc méně navštěvovali nemocnici. Dávky v nezaměstnanosti pobírali také zřetelně později. Rehabilitace se tedy nevyplácí jen pro jedince, ale také pro společnost.

Počet komentářů: 0

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..