Simuluje váš příbuzný, o kterého pečujete?

Lis 23 2019

Kdo není soběstačný a je odkázán na péči druhé osoby, vyžaduje více pozornosti. Proč by se ovšem měli mít pečující osoby na pozoru, vysvětluje psychoterapeut Claas Lahmann z univerzitní nemocnice ve Freiburgu.

Můj nesoběstačný partner vyžadující péči se ode mne nechá obsluhovat. V mnoha věcech by se přesto dokázal obsloužit sám…

Lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc druhého, popisují své potíže a omezení těm, kteří o ně pečují často daleko hůře, než to odpovídá skutečnosti. Většina z nich to však nedělá úmyslně, nýbrž jen napůl vědomě. Jiná situace nastává se skutečnými simulanty, kteří své potíže a omezení předstírají zcela vědomě.

Když člověk potřebuje dosáhnout pro sebe více pomoci nebo pozornosti, jak toho může dosáhnout?

Když je nemocný odkázán na pomoc druhých, snaží se získat pozornost. A pozornost prokazatelně podporuje léčebný proces. Empatičtí členové rodiny a lékař pomáhají nemocnému se rychleji uzdravit nebo se lépe vypořádat s chronickým postižením nebo handicapem.

Jak vypátrám, kolik pomoci skutečně potřebuje můj nemocný příbuzný nebo partner?

Člověk musí přesně naslouchat. Asi nejde třeba úplně o to, aby dcera své matce namazala alpou nohy, ale jde o získání pozornosti. Kdyby se člověk lépe informoval u své matky, snažila by se mu vyjádřit asi toto: Jsem tak osamělá, mám dlouhou chvíli. Pak by asi nedošlo k společné procházce a nedošlo by ani na zmíněné mazání nohou.

Inzerce




Pomáhat, ale také podporovat samostatnost. Jak v tom člen rodiny najde rovnováhu?

Co je krátkodobě dobré, může být dlouhodobě špatné. Když syn své matce pokaždé maže nohy, pak je ona stále nesamostatnější a více nemocná. Když ovšem člověk lépe porozumí, že se vlastně jedná o získání pozornosti, vezme mámu za ruku, pak je schopna pocítit soucit. Je dobře prostudováno a vědecky prokázáno, že fyzická úroveň péče má mnoho zdravotních výhod.

Kdo se cítí zneužíván, zlobí se. Co pomáhá proti tomu vzteku?

Vědomé simulování potíží se děje méně než přehnané vynucování pozornosti. Vynucování pozornosti sice rovněž drásá nervy, ale je snazší to snášet, pokud si uvědomíme, že nemocný si pozornost nevynucuje úmyslně, ale chápeme, že je součástí příznaků nemoci.

Jak se pečující osoba naučí říci ne?

Pokud se nacházíte v nějakém stabilním vztahu, pak je snadnější říci: Mám tě skutečně rád/a, ale dnes nemohu. Teď nemám sílu. V napjatém vztahu to tak snadné není. Když všimnu, že už takhle dále nemohu a neustále překračují svou vlastní hranici, pak mi pomůže psychoterapie.

 

 

Podle S. Ratgeber

 



Počet komentářů: 0

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.