Těžce nemocní pacienti, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžku, jsou ohroženi vznikem proleženin, cizím slovem dekubitů.
Vzniku dekubitů je možné předcházet pravidelným polohováním pacienta, aby se tlak na určité partie kůže omezil. Dekubity nazýváme ohraničené oblasti poškozené kůže nebo podkožní tkáně, které vznikají dlouhotrvajícím tlakem na postižené místo, zejména v oblasti, kde se pod kůží nachází kostní výčnělky. Jsou to zejména křížová kost, patní kosti nebo lokty. Otázkou zůstává, zdali je potřebné polohovat nemocného i v noci. Touto otázkou se zabývá mnoho pečovatelů.
Jak zjistím
V mnoha rodinách najdeme osoby, které potřebují stálou zdravotní péči a jsou přitom dlouhodobě upoutány na lůžko. Aby u nich nevznikaly proleženiny, musí je pečující osoby i vícekrát za den obracet na druhou stranu. Lehce se dá zjistit, zda musíte v noci vstát a měnit polohou nemocného. Dopřejte vašemu nemocnému spánek po celou noc bez polohování a ráno zkontrolujte stav jeho kůže po celém těle. To radí specialistka na zdravotní péči z Ligy proti dekubitům v Německu Natascha Woltemadeová. Přitom zcela přesně pátrejte, zda nenaleznete místo začervenání. S největší pravděpodobností se bude jednat o známky počínajícího dekubitu.
Další rady
Zatlačte palcem na několik sekund na určité místo na těle osoby. Pokud kůže zbělá, ve chvíli kdy váš palec od kůže oddálíte, není důvod k polohování přes noc. Zůstává-li ovšem místo, které jste zmáčkli palcem zarudlé nebo začervenalé, měli byste nemocnou osobu polohovat také přes noc, aby byla kůže odlehčena.
Natascha Woltemadeová také zmiňuje, že pravidlo polohovat každé dvě hodiny, platí dnes jako přežité. Jak a kolikrát má být každý polohován, by si měli domácí pečující rodinní příslušníci nechat vysvětlit od zdravotnických profesionálů. To radí i paní Natascha. Například na kursu pečovatelské péče.
Zpracováno podle S. Rat.