Umělá nitrooční čočka dnes běžně nahrazuje čočku zakalenou šedým zákalem. Cesta k moderní operaci začala na přelomu let 1949 a 1950 odvážným nápadem britského očního chirurga Harolda Ridleyho.
Stručně řečeno
- Harold Ridley provedl první pokus o implantaci nitrooční čočky 29. listopadu 1949; první trvale ponechaná čočka následovala v únoru 1950.
- Dnešní skládací čočky lze zavádět malým řezem a jejich optická mohutnost se vypočítává pro konkrétní oko.
- Monofokální čočka obvykle zaostřuje na jednu vzdálenost; torické, multifokální a EDOF čočky řeší další optické potřeby, ale mají také omezení.
- Výběr se řídí stavem rohovky, sítnice a zrakového nervu, astigmatismem, životním stylem i ochotou používat brýle.
Od válečných poranění k umělé čočce
Britský oftalmolog Harold Ridley si během druhé světové války všiml, že drobné úlomky průhledného plastu z krytů letadel mohou v očích poraněných pilotů zůstávat bez bouřlivé reakce. To přispělo k myšlence použít podobný materiál jako náhradu přirozené oční čočky odstraněné při operaci šedého zákalu.
Dne 29. listopadu 1949 provedl v londýnské nemocnici St Thomas’ první implantaci nitrooční čočky. Historické prameny upřesňují, že první čočka trvale ponechaná v oku byla implantována při další operaci 8. února 1950. Rané výsledky nebyly bez problémů a novinka se setkávala s odporem. Teprve další vývoj materiálů, konstrukce čoček, výpočtů a operačních postupů z ní udělal standardní součást kataraktové chirurgie.
Co se při operaci šedého zákalu nahrazuje
Šedý zákal znamená zakalení přirozené čočky uvnitř oka. Při operaci chirurg zakalenou čočku odstraní a do jejího pouzdra zpravidla vloží čirý umělý implantát. Ten v oku obvykle zůstává natrvalo.
Optická mohutnost čočky se před operací vypočítává z měření oka. Ani pečlivý výpočet ale nezaručí úplnou nezávislost na brýlích. Výsledek ovlivňuje hojení, stav rohovky a sítnice, astigmatismus i přesnost předoperačních měření.
Základní typy nitroočních čoček
Monofokální čočky
Monofokální čočka zaostřuje především na jednu zvolenou vzdálenost, nejčastěji do dálky. Na čtení nebo práci na počítači pak bývají potřeba brýle. Lze zvolit i jiné cílové nastavení, ale jeho praktické důsledky je nutné předem probrat s chirurgem.
Torické čočky
Torická varianta pomáhá korigovat pravidelný rohovkový astigmatismus. Musí být správně vypočítána a v oku přesně natočena. Není automaticky vhodná pro každý druh astigmatismu.
Multifokální a trifokální čočky
Rozdělují světlo do více ohnisek a mohou snížit potřebu brýlí na různé vzdálenosti. U části lidí však způsobují světelné kruhy, oslnění nebo horší kontrast, zejména za šera. Některá onemocnění rohovky, sítnice či zrakového nervu mohou jejich použití omezovat.
Čočky s rozšířenou hloubkou ostrosti
Takzvané EDOF čočky vytvářejí širší rozsah vidění, obvykle především od dálky po střední vzdálenost. Na drobné čtení mohou být stále potřeba brýle. Také u nich se mohou objevit světelné fenomény a výsledek závisí na stavu oka.
Jak se čočka vybírá
Nejdražší nebo technologicky nejsložitější čočka není automaticky nejlepší. Před rozhodnutím je důležité vyšetření rohovky, sítnice, zrakového nervu a povrchu oka. Lékař zohlední také astigmatismus, předchozí operace, glaukom, cukrovku a další onemocnění.
Pacient by měl popsat, co během dne potřebuje dobře vidět: řízení v noci, práci na počítači, čtení drobného textu, sport nebo ruční práce. Stejně důležité je říct, zda mu více vadí brýle, nebo možné světelné kruhy a kompromis v kontrastu.
Operace není bez rizika
Operace šedého zákalu je velmi častá a u většiny pacientů zlepší vidění, stále však jde o nitrooční zákrok. Možné komplikace zahrnují infekci, krvácení, otok rohovky nebo sítnice, zvýšení nitroočního tlaku, odchlípení sítnice, posun implantátu či potřebu dalšího zákroku. Časem se může zakalit zadní pouzdro čočky; tento stav lze často ošetřit laserem.
Po operaci je nutné používat předepsané kapky a dodržet kontroly. Náhlé zhoršení vidění, silná bolest, výrazné zarudnutí, záblesky, stín v zorném poli nebo rychlý nárůst zákalků vyžadují neodkladný kontakt s očním pracovištěm.
Výměna čiré čočky jen kvůli brýlím
Nitrooční čočku lze vložit také při refrakční výměně dosud čiré čočky, tedy bez šedého zákalu. Tento výkon může snížit závislost na brýlích, ale odstraňuje přirozenou čočku a nese obdobná nitrooční rizika jako operace katarakty. Zvlášť u krátkozrakých lidí je potřeba pečlivě posoudit sítnici a riziko jejího odchlípení.
Rozhodnutí má následovat až po úplném vyšetření, vysvětlení alternativ a realistickém rozhovoru o tom, co implantát umí a co nezaručí.
Nejčastější otázky
Je nitrooční čočka v oku cítit?
Správně uložený implantát člověk obvykle necítí. Po operaci však může být oko přechodně podrážděné a vidění se může několik dní měnit.
Znamená prémiová čočka život bez brýlí?
Ne. Může potřebu brýlí snížit, ale úplnou nezávislost nelze slíbit. Záleží na typu čočky, stavu oka, cílovém nastavení a činnosti, kterou člověk vykonává.
Lze typ čočky později snadno změnit?
Výměna implantátu je možná jen v některých situacích a představuje další operaci s vlastními riziky. Proto je důležitý pečlivý výběr před prvním zákrokem.
Doporučení na závěr
Před operací se ptejte, na jakou vzdálenost bude oko cíleno, zda budete potřebovat brýle, jaké světelné jevy lze očekávat a proč lékař doporučuje právě daný typ čočky. Dobré rozhodnutí nevychází z reklamního názvu, ale z vyšetření oka, vašich priorit a otevřeného vysvětlení přínosů i omezení.
