Hry trénují náš mozek

Společenské hry jsou dobré pro trénování našeho mozku. A to z mnoha důvodů.
Jednak přinášejí zábavu, a tím podporují vlastní motivaci k dalším podobným činnostem. Když člověk vyhraje hru, má tendenci se nějakým způsobem odměnit, i třeba maličkostí. Každá společenská hra je zkouškou vzájemného sociálního soužití mezi účastníky hry, například v domově pro seniory nebo v jiných zařízeních, kde dochází ke každodennímu střetávání. Hry ovšem představují také dvě zcela rozdílné metody pro předcházení demence. Tolik slova profesorky Christine von Arnimové z německého Ulmu, která se dlouhodobě zabývá trénováním paměti.

Jaká pozitiva přináší společenské hry?

Za prvé se člověk učí nebo prožívá pokud možno něco zcela nové. Zde ovšem nezáleží na tom, zdali se jedná o karetní hru, deskovou hru nebo učení se cizímu jazyku, hře na klavír, podnikání dálkových pochodů nebo tanečních večírků. Lidé, kteří vedou na společenské události bohatší život, mají podstatně menší šanci, že budou jednou postiženi demencí. Příliš mnoho opakující se jednostranné rutiny naproti tomu riziko výskytu demence zvyšuje. Společenské hry jsou za druhé metodou kognitivního tréninku. Když se řeší během her nějaké úkoly, jsou účastníci nuceni používat často svou paměť a musí se koncentrovat.

Přináší pozitiva také nějaká omezení?

Trénujeme náš mozek. To je dobré. Na druhou stranu i tyto metody mají svá omezení a nespasí vše. Setkání se  s novými věcmi, prožití nových událostí působí kladně na mnoho oblastí lidského výkonu, ale jen do určité míry. Kognitivní trénink zlepší a posílí intenzívně činnosti a vlastnosti, které se týkají daného úkolu, například ve hře. Musíme si hodně věcí zapamatovat. To ale na druhou stranu neznamená, že už nikdy nezapomene doma klíče od domu. Podle profesorky von Arnimové, specialistky na trénování paměti, mají hry známý průběh, v kterém jsou stanovena jasná pravidla. Současně je ale každé kolo hry jiné a nabízí nové výzvy. To je naprosto ideální kombinace pro náš mozek. Těmito principy se dokonce zabývají diplomové práce. V jednom z jejich výzkumů se popisuje, jak devět seniorů hrálo třikrát týdně karty a deskové hry. Při každém střetnutí se učili novou hru. Kognitivní funkce byla po dobu pěti týdnů u těchto hráčů zřetelně lepší.

A co počítačové hry, paní profesorko?

Prospěšné pro mozek mohou být i hry hrané na počítači. Chybí tu ovšem společenský aspekt. Lidé nesedí společně u jednoho stolu a nesdílejí zážitky a emoce. U počítačových her přitom chybí pocitový vjem při dotýkání se hracích figurek, například u šachů nebo dámy, nebo hracích karet. Čím více různých smyslů zapojíme do hry, tím lépe.