Napište svou autobiografii

Pamatujete si ještě, jak jste prožili své dětství nebo mládí? Zachyťte své zážitky na papír pro sebe a své děti. Napište o tom, co jste v životě prožili, knihu. Proč vlastně? Často se totiž sami přistihneme, jak říkáme svým blízkým nebo sami sobě: Prožil jsem toho tolik, že bych o tom mohl napsat knihu. Čím více let na krku, tím více jsme toho prožili a tím větší je často i touha zaznamenat naše vzpomínky do řádků. Naše osobní prožitky tak shrneme jako černé na bílém pro nás a naše potomstvo. Takové přání zase tolik nedosažitelné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak. Senioři sepisují svou autobiografii stále častěji.

Jako podklad slouží vlastní deník

Ve stále rychlejším a nepřehledném světě působí přemýšlení o vlastní osobě a s ní spojeném osudu často velmi  blahodárně. Je to dáno tím, že toužíme po sobě něco zanechat. Například vlastní knihu, jako corpus delicti toho, že jsme na světě skutečně byli a něco jsme prožili.  Každý člověk se proto může sám vyjádřit a psát se dokonce může naučit. Ostych před prvními větami je často velký. Překonat prázdné stránky papíru nebo obrazovku počítače se zdá často nadlidským úkolem. Ovšem nenechme se tím odradit. Ten, kdo píše knihu, by měl použít jako podklad třeba své poznámky, které si zaznamenával do svého deníku v průběhu života.

Jak si zapamatovat vzpomínky

Autorka, novinářka a vydavatelka knih Dr. Hanne Landbecková, která učí seniory psát vlastní příběhy, začíná svůj program tak, že vyvolává u školených osob vzpomínky z paměti. Je to jako kdyby se vše právě odehrálo. Hanne popisuje vybavování vzpomínek jako smyslový proces, vyvolaný skrze obrazy, vůně, chutě v ústech, které například vyvolávají vzpomínky z vlastního dětství. Účastníci kurzu pak mají za úkol popsat, na které detaily si dokáží vzpomenout. Například jde o vybavení vůně ze školní jídelny, dětské hlasy, které se rozezvučí o přestávce ve škole na chodbě a další…Je důležité, aby se všechny scény dostaly jakoby před oči a pak je úkolem je popsat. Další fází kurzu je sbírání vhodného materiálu. Jaké zážitky chci zachytit ve své biografii? Jaké poznatky z mého života chci uložit do knihy?

Hledání nového partnera ve starším věku

Mnoho starších lidí se cítí osaměle a i ve vyšším věku touží po novém partnerovi. Zde je pár postřehů a rad, na co je dobré dát pozor. Nového partnera našli senioři v pokročilém věku i v domově pro seniory.

Číst více

Centrem všeho by měly být osobní vzpomínky

Silný zážitek z dětství, narození vlastního syna nebo dcery, překonaná nemoc. U seniorů jsou důležité časové zlomy v období po válce, u starších i válečná léta. Vzpomínky na 40. léta jsou plná hladu, pak jsou zde chudá a statečná 50. léta, bohatší a sytější 60. léta a divoká 70. léta minulého století. Pokud sepíšeme vlastní zkušenosti a text opravíme následně k obrazu svému, tak abychom s ním byli spokojení, vytvoříme tak svůj vlastní správný styl psaní. Tento styl by měl využívat bohatého popisu situací a vnitřních obrazů. Autobiografie je psána v první osobě. Školitelka Hanne k tomu dodává několik pravidel. Měli bychom psát v aktivní formě místo pasívního rodu, používat silná slovesa, vyhýbat se frázím a snažit se nacházet vlastní srovnání a obrázky.

Rozvíjení vlastního stylu psaní

Na pravopis a gramatiku je zatím ještě čas. Ty může člověk stále ještě vylepšovat později. Člověk vlastně nepotřebuje nějaké speciální vzdělání k tomu, aby mohl psát vlastní knihu. Účastníci kursu mají často vzdělání, které s psaním vlastního textu má jen málo společného. Proto neplatí, že nemohu psát vlastní autobiografii, když na to nemám vzdělání. Školitelé přiznávají, že je až neuvěřitelné, jak rychle se právě starší lidé dokáží naučit svůj vlastní styl psaní a nalézt svůj vyprávěcí hlas. To je hlavně důležité pro úspěšný text. Myšlenky a již zapomenuté vzpomínky přicházejí při psaní pak zcela samy. Psaní nás udržuje duševně fit. Na druhou stranu se nejedná se o žádný lehký úkol. Psaní podporuje vytrvalost, připravenost, schopnost přemýšlet ve více rovinách, především však trpělivost. Pokud pracujete na vlastní autobiografii, musíte počítat přinejmenším alespoň s půl rokem práce. Vzrušující doba, ve které budete mnoho dní vyplňovat jen vlastními slovy, stránku po stránce, zatímco v jiné dny asi nebudete schopni napsat ani řádku.

Clustering

Pokud nevíte, jak dál, vyzkoušejte tzv. clustering. Je to anglické slovo pro hromadění něčeho. Popisuje tvůrčí pracovní techniku, která se u autorů osvědčuje. Vezmete si velký list papíru, alespoň A3 a výraznou fixku. Do středu papíru napište slovo, které vás právě napadne, například „zahradní slavnost“. Pak dejte volný průběh všem vaším myšlenkovým asociacím. Neomezujte se ovšem pouze jen na seznam věcí, které potřebujete při přípravě zahradní slavnosti. Vybočujte jinam. Pak se například můžete dostat až ke své babičce, která byla proslulá tím, že na zahradních slavnostech krásně zpívala. No a máte začátek nějaké nové dějové linie pro vaše psaní. Tvořivost, dramaturgie, stavba vět, pokud je to pro někoho až příliš nebo na psaní jednoduše nenajde čas, neměl by se psaní své autobiografie vzdát. Snad se najde v okruhu rodiny nebo přátel někdo, kdo je schopný vaše myšlenky interpretovat na papír a slouží jako váš interpret.  


Zpracováno podle schreibwerk Berlin