Pokud se děje násilí proti seniorům

Ukazuje se, že každý desátý senior, který není soběstačný a vyžaduje péči druhé osoby, se stává terčem násilí v jeho bezprostředním okolí. Tato statistika zahrnuje podle předpokladu i velký počet ... Ukazuje se, že každý desátý senior, který není soběstačný a vyžaduje péči druhé osoby, se stává terčem násilí v jeho bezprostředním okolí. Tato statistika zahrnuje podle předpokladu i velký počet nenahlášených případů. V německých domovech monitoruje situaci doktorka Susanne Zanková z gerontologického centra v Kolíně nad Rýnem, Německo. Přitom připouští, že je velmi obtížné získat spolehlivé údaje o šíření násilí na seniorech. Oběti většinou mlčí ze strachu nebo ze studu. Přečtěte si, jak tomuto zabránit.

Projevuje se závislost na pečovatelích

Zkušenosti z Německa podle dr. Zankové říkají, že ve vlastních rodinách jsou senioři psychologicky nebo z ošetřovatelských důvodů závislí na členech rodiny, kteří s nimi ovšem špatně zacházejí. Mezi případy týrání při tom patří i duševní utrpení nebo finanční zneužívání. Oběti senioři mají ovšem strach, že je rodina při stížnostech opustí a budou se muset přemístit do jiné instituce.

Týraní senioři mají strach, že je rodina opustí

Strach je před odloučením od rodiny často tak velký, že oběti se sebou radši nechají špatně zacházet. V péči přitom hraje velkou roli hrubé zanedbání. Nejsou podávány léky nebo jsou odpírány. Pleny jsou vyměňovány méně často, nebo se zanedbává příjem tekutin. V těchto úkonech jsou lidé vyžadující péči závislí na pečovatelích, neodvažují si proto stěžovat. Samotní příbuzní, kteří neadekvátní nebo násilné chování pečovatelů mohou zpozorovat, mlčí mnohdy ze strachu, že nemohou svého příbuzného jako oběť ochránit. A instituce samotné přirozeně nechtějí zveřejnit špatné chování svého personálu vůči seniorům.

Hlášení případů

Dle německé zkušenosti jsou případy násilí na starých lidech přitom hlášeny velmi zřídka. Souvisí to s tím, že jsou starší lidé spíše sociálně izolovanější než mladší lidé. Když přichází ze školy dítě s podezřením na zranění, pak si stop násilí všimne učitel a případ oznámí a může zavést nutná opatření. Starší lidé, nebo právě ti, kteří jsou doma na penzi, mají zřetelně méně sociálních kontaktů, v kterých může být špatné zacházení s nimi odkryto.

A kdo jsou pachatelé?

Podle několika málo dostupných údajů, které se problematikou týrání seniorů zabývají, je možné potvrdit, že většinu týrajících lidí tvoří dospělé děti seniorů nebo manžel či manželka. Ti měli v minulosti potíže se zneužitím léků, trpí na psychické nebo tělesné onemocnění nebo jsou připraveni se dostat do konfliktu s policií. K tomu jsou většinou ještě sociálně izolováni, bez práce nebo ve finančních těžkostech a trpí na silný stres.

Dle německé zkušenosti se často děje násilí na seniorech také v domovech seniorů

Co proti tomu dělat? Tento druh násilí proti starším lidem vidíme stále více a musíme mu  věnovat dostatečnou pozornost, jak vysvětluje profesorka gerontoložka Susanne Zanková. Podle poznatků studie je velmi pravděpodobné, že mají obyvatelé zkušenost s násilím ze strany jiných obyvatel domova než ze strany personálu. K tomu se najde vícero důvodů, ale nejvýznamnější je ten, že v domově žije spousta seniorů, kteří jsou postiženi demencí nebo mají poruchy chování při společném životě v užším prostoru. Skupina doktora Lachse rozvíjí a testuje určitou intervenční strategii. Spočívá v tom, že má zmírnit špatné vzájemné jednání mezi obyvateli domova. Profesorka Zanková uvádí, že lidé s demencí špatně rozumí způsobům chování spolubydlících a mnohdy si je vysvětlují velmi často také jako chování nebo ohrožení. Zde může intervenovat pečovatelský personál a zabránit tak eskalaci situace. Důležitá je přitom přesná a okamžitá analýza toho, co se odehrálo. Důležité je se ptát. Co vyvolalo agresívní chování? Dá se podle vzoru zabránit opětovnému vzniku nežádoucího chování? A hlavně: Může se takovému chování člověk vyhnout? Profesor Lachs vysvětluje, že důležité je, aby bylo možné strategicky zneužívání pro příště zabránit. Musí se sledovat chování obětí a ostatních.