Výchova vnoučat a jak moc se mají prarodiče vměšovat

Jeden z nejčastějších sporů mezi oběma generacemi vzniká právě kvůli vztahu k vnoučatům. Rodiče a prarodiče mívají v otázkách výchovy dětí resp. vnoučat často rozdílné představy. Otázkou je tedy jak hodně by se prarodiče měli angažovat a vměšovat do výchovy vnoučat. Táta a máma mají v otázce sladkostí pro jejich potomka přísná pravidla. Babička a děda však na tyto pravidla nehrají a hned při pozdravu, kdy se vidí s vnoučetem po nějaké době, mu vrazí do rukou čokoládové bonbóny. Je to v pořádku? Podle názoru profesora Wolfganga Hantel-Quitmanna, profesora klinické a rodinné psychologie z Vysoké školy aplikovaných věd v Hamburku, v principu ano. Všem zúčastněným by však mělo být jasné, že u rodičů a prarodičů platí trochu jiná pravidla.

Rodiče mají poslední slovo

Profesor Hantel-Quitmann tvrdí, že prarodiče se mají v otázkách výchovy vnoučat řídit podle představ rodičů dítěte, tedy jejich vlastních dětí. To samé platí pro všechna sporná témata, kde se táta a máma na jedné straně a babička s dědou na straně druhé, neshodují. Pokud rodiče nemají problém s tím, že si děti pravidelně během dne hrají se svými tablety a smartphony, musí to starší generace také přijmout, i když je to v rozporu s jejich vlastními představami.

„Vás jsme vychovali dobře, máme tedy do toho co mluvit…“

Babičce a dědečkovi připadá leckdy těžké se v otázkách výchovy držet stranou. Jsou si vědomi toho, že už úspěšně vychovali své vlastní děti. Prarodiče by však přijmout skutečnost, že jim vlastní děti už vyrostly. Při odlišných názorech ve výchově by se proto měli ptát prarodiče rodičů dětí: Proč to děláte tak a tak?

Často jsou spláceny staré účty

Ne zřídka je vlastním problémem vztah mezi rodiči a prarodiči, pokud vypukne nějaký konflikt kvůli výchově vnoučete. Profesor přiznává, že často jde o splácení starých účtů. Prarodiče zahrnou nejmladšího člena rodiny sladkostmi a tím se snaží ujistit o svém vlastní náklonnosti. Tím nevědomě vysílají signál o tehdejší výchově svých vlastních dětí, když byly ve věku, jako je dnes jejich vnouče a nepřímo tím říkají: „Vidíš, jak to umím dobře s dětmi? Když to v tvém dětství byl tenkrát problém, neklaď tím vinu za špatnou výchovu tvého dítěte teď na mne.“ Často mají vlastní děti prarodičů, kteří teď vychovávají své dítě, obavu o to, nestát se dalšími členy rodiny v řadě, když oni už si budují svůj vlastní domov, svět, kariéru, v kterých bude vše „lepší“. Proto často reagují alergicky na dobře míněné rady od minulé generace. Dotazník německého časopisu Baby und Familie z ledna 2016 prokázal, že vměšování prarodičů do otázek výchovy vnoučat u dnešních rodičů není přijímáno pozitivně. Asi dvě třetiny reagují podle vlastních údajů zvláště velmi citlivě na jakékoli komentáře k výchově od ostatních lidí.

Pozor! Rodiče smějí dělat chyby

Při sporu v otázkách výchovy se vyplatí stále se ptát po důvodech, proč obě strany setrvávají na svém stanovisku a názoru. Pokud jsou tyto důvody objasněny, dá se konflikt ve společné řeči často vyřešit. Nicméně platí, že rodiče mají u svých dětí poslední slovo. Jako rodiče mají právo výchovu svých dětí provádět podle svých zásad a přitom udělat chybu.

Autor: -jpo-

Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů