Diagnóza nádorového onemocnění může zasáhnout pacienta i jeho blízké. Strach, nejistota, hněv, smutek nebo potíže s běžným fungováním nejsou známkou slabosti. Psychoonkologická podpora pomáhá zvládat psychickou a sociální zátěž v průběhu vyšetření, léčby i po jejím skončení a může být užitečná také rodině.
Stručně řečeno
- Psychoonkologická péče je běžnou součástí komplexní onkologické péče.
- Pomoc lze vyhledat v kterékoli fázi nemoci, nejen při těžké depresi nebo krizi.
- Podpora může být krátkodobá i dlouhodobá a může zahrnout pacienta, partnera, rodinu nebo pečujícího.
- Prvním krokem může být rozhovor s onkologem, sestrou, praktickým lékařem nebo psychologem na pracovišti.
Co všechno může nemoc přinést
Psychická reakce se u každého člověka liší a v čase se mění. Někdo potřebuje mluvit hned po sdělení diagnózy, jiný až během léčby, při návratu do běžného života nebo při obavách z kontrol. Zátěž mohou zvyšovat tělesné změny, únava, bolest, nejistota výsledku léčby, změny v práci, financích, partnerském životě nebo péče o rodinu.
Neexistuje jediný správný způsob, jak nemoc prožívat. Smyslem odborné podpory není přikazovat člověku optimismus, ale pomoci mu pojmenovat potřeby, hledat zvládnutelné kroky a udržet co největší možnou kvalitu života.
S čím psychoonkolog pomáhá
- se zvládáním strachu, úzkosti, smutku, nespavosti nebo pocitu bezmoci,
- s přípravou na léčbu, zákrok nebo změnu vzhledu a tělesných funkcí,
- s komunikací s partnerem, dětmi, rodinou a zdravotníky,
- s návratem do běžného života po léčbě a s obavami z návratu nemoci,
- s podporou pečujících a dalších blízkých, kteří mohou být sami vyčerpaní.
Podoba pomoci se volí individuálně. Někdy postačí jedna či několik konzultací, jindy je vhodná pravidelná psychoterapie, krizová intervence, podpora páru či rodiny nebo spolupráce s psychiatrem a sociálním pracovníkem. Psychologická péče nenahrazuje onkologickou léčbu, ale může ji vhodně doplňovat.
Kdy pomoc neodkládat
O odbornou podporu je vhodné požádat, pokud psychické obtíže trvají, zhoršují spánek a běžné fungování, brání komunikaci s lékaři nebo vedou k vynechávání léčby. Rychlou pomoc vyžaduje stav, kdy člověk přestává zvládat základní potřeby, prožívá silnou paniku, úplnou beznaděj nebo má myšlenky na ublížení sobě. V bezprostředním ohrožení je potřeba kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu.
Jak odborníka najít
Nejprve se zeptejte přímo na onkologickém pracovišti, zda je součástí týmu klinický psycholog nebo psychoonkolog. Doporučení může dát také onkolog, sestra, praktický lékař, paliativní tým nebo pacientská organizace. Česká onkologická společnost provozuje online psychoonkologickou poradnu a veřejnou mapu pracovišť psychoonkologické péče.
Při objednávání se můžete zeptat, pro koho je služba určena, zda je hrazena ze zdravotního pojištění, jak dlouho se čeká a zda nabízí osobní, telefonickou nebo online formu. Pokud si s prvním odborníkem lidsky nebo způsobem práce nesednete, je v pořádku hledat jinou možnost.
Co může pomoci mezi konzultacemi
Užitečné bývá rozdělit si informace a rozhodování do menších kroků, zapisovat otázky pro lékaře, přijmout praktickou pomoc blízkých a zachovat podle možností běžný denní rytmus. Pohyb, odpočinek, koníčky nebo setkání s blízkými mohou přinést úlevu, ale vždy mají odpovídat aktuálnímu zdravotnímu stavu a doporučení ošetřujícího týmu.
Nejčastější otázky
Musím mít diagnózu deprese, abych mohl vyhledat psychoonkologa?
Ne. Pomoc je určena také lidem, kteří chtějí lépe zvládnout nejistotu, komunikaci, změny v rodině nebo návrat do běžného života.
Může přijít na konzultaci i partner nebo jiný blízký?
Ano, podle možností pracoviště může být péče určena i rodině a pečujícím. Někdy pomůže společná konzultace, jindy má smysl samostatná podpora pro blízkého.
Znamená psychologická pomoc, že léčbu nezvládám?
Ne. Vyhledání podpory je praktický krok, podobně jako konzultace s nutričním terapeutem, rehabilitačním pracovníkem nebo sociálním pracovníkem.
Doporučení na závěr
Pokud vás nebo vaše blízké psychická zátěž spojená s rakovinou omezuje, řekněte to při nejbližší návštěvě ošetřujícímu týmu a požádejte o kontakt na psychologa či psychoonkologa. Není potřeba čekat, až se situace vyhrotí; podporu lze využít v kterékoli fázi nemoci i po skončení léčby.
