Kde se může brát ve stáří spokojenost a štěstí

Sociologové se proto začali zabývat tím, jaké jsou faktory, které mají rozhodující vliv na to, zdali je člověk ve stáří spokojen či nikoliv. Stejné výsledky odhalila i studie realizovaná na University Michigan, kde bylo zjištěno, že starší lidé byli v průměru více spokojeni a šťastnější ve svém životě než mladší ročníky. Postoje lidí ke svému životu jsou ve stáří přitom velice různorodé, jak potvrzuje i profesor Lang, gerontolog z univerzity v bavorském Erlangenu.

Spokojenost klesá často v posledních letech života

To, jak jsou lidé ve stáří spokojeni se svým životem, závisí do značné míry na tom, jak je stáří definováno. Díky medicínskému pokroku jsou senioři v dnešní době obecně duševně i tělesně zdatnější než generace před nimi. Skutečné stáří začíná proto teprve někdy ve věku někde mezi 70 až 80 lety. Profesor Lang potvrzuje, že spokojenost klesá teprve v posledních letech života. To má souvislost s horším zdravotním stavem a klesající odolností.

Spokojenost přitom zůstává často po celý život konstantní

Mění se spokojenosti s vlastním životem s přibývajícími roky? Touto otázkou se zabývá pouze několik výzkumů. Ty  přitom prokazují, že spokojenost v průběhu života setrvává v průběhu života na docela konstantních hodnotách. Kdo je už ve 30 letech šťastnější člověk, pravděpodobně jím bude také v 70. Na spokojenost s vlastním životem mají přitom nejsilnější vliv těžké osobní krize. I když pocit štěstí klesá následkem nějaké významné životní ztráty, po určité době se přesto u většiny lidí vrací na původní úroveň. Vedle těchto osobních kontaktů se štěstím nebo neštěstím ovlivňují pocit spokojenosti ještě další faktory. Vedle tělesného a duševního zdraví záleží především na tom, jak přijímáme vlastní životní okolnosti a jak sebevědomě svůj život řídíme.

Kdy může člověk udělat rozhodnutí sám

Sebeurčení znamená, že člověk může rozhodnutí, která mají vliv na jeho život, učinit sám. Tato schopnost je velmi důležitá pro vnitřní spokojenost. Často je to to poslední, co nám v životě zůstává. S rostoucím věkem je však míra sebeurčení stále více ohrožována. Je určována hlavně nemocemi nebo neschopností se o sebe postarat a s tím spojenou závislostí na péči od ostatních. Už obava před touto ztrátou může ve vést k vlastní vnitřní nespokojenosti. Ovšem úplná ztráta schopnost k vlastním rozhodnutím se ve skutečnosti nikdy neztratí úplně. Také staří lidé, kteří jsou imobilní a odkázáni na lůžko („ležáci“) mají ještě možnosti, jak prosadit svou vůli.

Mozek si ve stáří udržujeme fit i hrami

Kdo by si nepřál, aby mu hlava sloužila co nejdéle až do vysokého věku. Předpokladem je psychická pohoda. A tu si člověk  může dopřát pomocí her.

Číst více

Pohled zpět a vyrovnání se s minulostí

Opatrný pohled do budoucnosti v sobě rovněž odráží, zdali má člověk pozitivní pohled zpět na dosavadní život. A to je také významné pro individuální spokojenost. Asi každý zná situace z vlastního života, v kterých by se dnes rozhodl jinak. Je proto důležité, aby ve zpětném pohledu na tyto události, našel člověk v sobě rovnováhu a ve stáří netruchlil nad promarněnými příležitostmi, které se už pak neobjevily.  Neznamená to však potlačení nepříjemných zážitků a prožitků z minulosti. Pokud ty nás i ve stáří stále zužují, měli bychom k nim přistoupit aktivně a v nejhorších případech si pomoci psychoterapií.

Dobře stárnout je možné se částečně naučit

S jakou pokorou a klidem každý přijímá svůj vlastní život a jeho okolnosti, je především otázkou individuálního charakteru každého. Někomu to jde samo a velmi snadno. Ne každý má však tento dar a je těžké si takové zcela osvojit. Vyplatí se však na tom pracovat. Dobrý život ve stáří se neodehrává zadarmo. Je to práce, která si od nás zkrátka něco žádá.

Zpracováno podle S. Ratgeber