Proč jsou důležité laboratorní testy?

Krev a moč jsou nejčastěji vyšetřovaným biologickým materiálem. Podle WHO vede laboratorní vyšetření z 80 procent ke stanovení diagnózy nemoci. Méně častými materiály, které se vyšetřují, jsou mozkomíšní mok, plicní výpotek nebo stolice a provádějí se většinou na specializovaných pracovištích. Například moč diabetiků zapáchá sladce nebo může zapáchat po acetonu, také obsahuje více cukru než u zdravých osob. U infekcí močových cest může mít moč hnilobný zápach.

K dispozici je dnes více než 6000 různých laboratorních testů, které přináší informace o zdravotním stavu pacienta a zkoumají funkce jeho srdce, ledvin, jater a dalších orgánů. Jsou to především tělesné tekutiny, jako je krev a moč, které se pro další vyšetření zpracovávají ve zkumavce. Ukládají se do centrifugy, kde dochází k oddělení krevního sedimentu od krevního séra nebo krevní plazmy. Laboratorní testy dodávají lékaři velmi důležitá a přesná data.

Krev

Pro analýzu krve se nejvíce používá žilní krev odebíraná do zkumavky pomocí jehly a stříkačky tahem pístu. Děje se tak většinou z žíly, která naběhne v oblasti lokte. Pro analýzu kapilární krve se provádí vpich do prstu, někdy také do ušního lalůčku. Stačí i několik mililitrů a lékař obdrží informaci o tom, proč se cítíme permanentně unaveni, jak dobře nebo špatně se stravujeme nebo zda naše orgány správně fungují.  Z této analýzy krve nepoznáme pouze informace o povaze červených krvinek a jejich krevní skupině. Jinak většinou velmi podstatné a důležité údaje.

Lékař rozpozná, zda máme správnou srážlivost nebo zda neproděláváte zánět. Vysvětlení mu dává například množství jednotlivých specializovaných subtypů bílých krvinek. To, jak rychle červené krvinky klesají ve zkumavce, může být známkou zánětu nebo poukazovat na další nemoci. Pro bližší vyhodnocení naší obranyschopnosti, lékaři většinou musí prozkoumat přesněji množství a zastoupení bílých krvinek v krvi. Lymfocyty se rády množí, když na nás útočí viry, určitý typ granulocytů, tzv. eozinofilních, se množí například při senné rýmě nebo jiném alergickém onemocnění. Laboratoř také rozpozná, pokud je nejasné, zda je kašel alergického původu nebo se jedná o bakteriální infekci.

Krev nám prozradí také o funkci našich orgánů. Funkce jater, ledvin, štítné žlázy a dalších děje, které probíhají v našem organismu, zanechávají stopy v krvi. Hodnoty cukru, cholesterolu, celkového nebo jednotlivých složek LDL  a HDL, kreatininu nebo jaterních enzymů, poukazují na poruchy funkcí jednotlivých orgánů. Různorodost enzymů, hormonů, bílkovin nebo revmatoidních faktorů nebo dalších biologických markerů usnadňuje lékařům diagnózu.

Moč

Moč, jako odpadní produkt ledvin, mění svoji barvu, tvoří sraženiny, může nápadně zapáchat, když se něco děje s močovým měchýřem, močovými cestami nebo vůbec něco není v pořádku s naším vylučovacím systémem. Pomocí mikroskopu nebo centrifugy může lékař rozpoznat, které látky jsou v moči a u zdravých lidí se tam normálně nenachází. Například bakterie a bílé krvinky, které poukazují na infekci močových cest, nebo také červené krvinky, ledvinové kameny.

Před tzv. vyšetřením močového sedimentu hodně napoví kontrola pomocí proužků, která je jednoduše prováděna v šampusce s močí. Pokud je něco porušeno ve filtračním mechanismu ledvin, vstupuje z ledvin do moči bílkovina. To může být například následek infekce močových cest nebo cukrovky.  

Mozkomíšní mok (likvor)

Mok nelze tak jednoduše vyšetřit jako krev nebo moč. Transparentní tekutina, která obklopuje míchu a mozek, musí lékaři napíchnout v oblasti bederních obratlů. Vpich kanylou je zcela neškodný, chvilková bolest může vést krátce do kosti. Aby se pacient vyhnul bolestem hlavy po punkci moku, musí několik hodin po punkci zůstat ležet. Vyšetření mozkového likvoru patří k méně častým diagnostickým opatřením. Vyšetření potvrdí diagnózu například zánětu mozkových blan. Lékař potřebuje vědět původce nemoci, baktérie nebo viry. Také krvácení do mozku může zanechat stopy v moku. Při roztroušené skleróze je vyšetření likvoru jedním z nejdůležitějších kroků napomáhajících ke správné diagnóze.

Kloubní výpotek

Klouby jsou pokryty na své vnitřní ploše v místě styku kostí chrupavkou, která vytváří maz – tzv. synoviální tekutinu. Lehce nažloutlá, čistá tekutina je nezbytná pro pohyb každého kloubu. Může se zmnožit a být přičinou otoku. Punkce kloubu je zpravidla dostatečná pro diagnózu na první pohled. Pokud se tekutina barevně nezmění, jedná se většinou o otok kloubu. Vznikne na základě podráždění a často se vstřebá po znehybnění a šetření kloubu. Pokud obsahuje punktát krev, je příčinou často zranění.