Tento eshop používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Více informací
Přijmout všechny cookies Personalizovat
Přijmout zvolené cookies

Co mi pomohlo v domácí péči. Rodinní pečovatelé se svěřují a radí

In: Můj domov On:
Péče v domácím prostředí o rodinného příslušníka, který není soběstačný a potřebuje stálou pomoc druhé osoby, představuje pro rodinu velmi náročnou situaci. Často se ale stává, že okolí, sousedé, známí mohou pomoci, i třeba nějakou maličkostí, která znamená pro rodinného příslušníka důležitou pomoc a i částečnou úlevu.

Uvědomí si, že není na všechno sám. Někteří rodinní pečovatelé se svěřili se svými příběhy. Z důvodu anonymity jsou jména těchto osob identifikována pouze podle iniciálů. Svěřili se nám, které maličkosti jim pomohly v péči o rodinné příslušníky v domácím prostředí. Stačily maličkosti jako telefonát ve správnou chvíli, ochota naslouchat nebo spontánní pozvání na nějakou akci nebo oslavu a unavení pečující měli radost a pocítili úlevu. Článek může být inspirací i pro ty, kteří žijí v sousedství lidí s osobou v domácí péči.

V. H. (73 let) se stará o svého muže

Můj manžel byl před pár měsíci propuštěn z nemocnice do domácí péče. Neměla jsem žádné kontakty, kde bych mohla žádat o pomoc. Starala jsem se o manežla nepřetržitě jako o dítě. Jednoho večera zazvonil na zvonek a před ní stál sousedův syn, kterého jsem znala jen z chodby. Zeptal se, zda bych nechtěla přijít k nim, sousedům. Jeho matka slaví narozeniny a je tu celá rodina. Přesně takové pozvání jsem právě potřebovala. Toto pozvání se vyvinulo v opravdu hluboké přátelství s celou rodinou, které trvá dodnes. A byl to můj první  kontakt s okolním světem v době, kdy jsem byla ustaraná manželka. Poprvé jsem se odvážila nechat manžela na chvíli o samotě. Dodnes jsem mu neuvěřitelně vděčná.


B.B. (75) se starala dlouhou dobu o svého manžela s diagnozou demence

Při náročné péči o manžela mi často stačilo, že jsem se dokázala zbavit svých starostí, smutku a vzteku. Moc mě potěšilo, když se naši sousedé nabídli, že mi zajdou něco nakoupit. Zrovna ve chvíli, kdy jsem si výlet do obchodu nemohla dovolit. Sousedé začali chodit nakupovat pravidelně a já si mohla dovolit pravidelnou krátkou přestávku. To byla pro mne pravidelná podpora. Tak to zůstalo až do manželovy smrti.


Comments

Leave your comment

Produkt přidán na seznam přání
Změnit nastavení cookies