Tento eshop používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Více informací
Přijmout všechny cookies Personalizovat
Přijmout zvolené cookies

Jak zvládat zármutek po ztrátě milovaného člověka

In: Můj domov On:
Pozůstalí po určité době zpracují svou bolest po ztrátě milovaného partnera a znovu dosáhnou smělosti a statečnosti. Pokud zemře partner, zůstávají pozůstalí truchlící bezmocní proti vlně hlubokého zármutku.
Starší lidé prožívají úmrtí svého partnera mnohem hůře než mladší lidé. O to více, pokud se s léty rozvinula citová závislost. Jak se lidem daří čelit tomuto zármutku, záleží hodně na věku. Překonání období hlubokého zármutku záleží na vlastní schopnosti překonávat problémy a na životním stylu jedince. To tvrdí dr. Wolfová z Mannheimu.

Podpora v době zármutku

Existuje hodně lidí, kteří za pomocí vlastních sil, nejsou schopni ztrátu partnera překonat sami. Z toho se mohouzarmutek vyvinout deprese a sklony k sebevraždě. V takových případech je nezbytná profesionální pomoc, kdy by se měl truchlící obrátit na svého lékaře. Ten může vyhodnotit, jaká pomoc je nutná. Může nabídnout i sezení s psychoterapeutem.

Zármutek má tři fáze

Během zármutku se dají rozlišit tři rozdílné fáze. Na začátku stojí šok a popření. Člověk nemůže uvěřit tomu, že už zde oblíbený člověk není. U neočekávaného případu úmrtí je tato fáze vyjádřena obzvláště silně, protože člověk není nastaven na případ úmrtí, objasňuje paní doktorka.

V druhé fázi se jedná o velmi silné prožívání, kdy jsou bolest plynoucí ze zármutku a s tím spojené zoufalství zvláště silné. Pozůstalý partnera nebo partnerka trpí na pocity viny, dělá si výčitky, že něco opominul/a a má strach z budoucnosti. Podle Wolfové je tato fáze nejbolestnější a nejtěžší při zvládání zármutku. Lidé trpí na tělesné potíže, jako je neklid, ztráta chuti k jídlu, poruchy koncentrace a nespavost. Mnohým trpícím se nedaří od této fáze zármutku zcela plně odpoutat. Ponechávají všechny věci, jako by se měl oblíbený člověk brzy vrátit.

Ve třetí fázi přijímá truchlící člověk pomalu ztrátu svého partnera. Myšlenky na zesnulého už ho neobklopují tak často a pozůstalý se začíná pomalu orientovat na vnější svět. Vrací se zpět ke svým koníčkům nebo pro sebe objevuje nové aktivity. Díky tomu se rozvíjí nový pocit sebevědomí. Jednotlivé fáze se přitom nemohou křížit, překrývat se nebo splynout. Pokud se mají rány zhojit, musí projít člověk každou fází. Na konci tohoto procesu přichází období vnitřního klidu a míru. Místo truchlení a zoufalství přichází nový pocit ze života a myšlenky na zesnulého jsou méně bolestivé, říká psycholožka.


Člověk se postupně učí prožít všední den

Mnozí lidé prožívají po smrti milovaného člověka osobní krizi. Senioři, kteří ztratili svého partnera, ztrácejí také část sebe. Teoložka Marian Bevierová dospěla k závěru, že truchlící si sám musí dopřát čas. Ještě půl roku po úmrtí partnera zdaleka člověk nemusí fungovat znovu tak, jak byl zvyklý. Odhaduje se, že je důležitý první rok truchlení. V něm prožívá člověk všechny oslavy a narozeniny poprvé znovu bez partnera. Člověk ale poznává, že schopný to vše ustát. Ztrátu milovaného člověka můžeme podle odbornice přirovnat k operaci. Samotná operace je bolestivá a zanechává rány, které vedou k jizvám. Ale s jizvami se tělo a duše může naučit žít.

Truchlící by se měl vyhnout izolaci

Zármutek ve stáří znamená často samotu. S dobrým sociálním zázemím se truchlícímu podaří navrátit se snadněji do běžného každodenního života. Psycholožka radí udržovat přátelské blízké kontakty, zaobírat se znovu svými koníčky. Začít poznávat nové radosti a záliby radí psycholožka lidem, kteří jsou tělesně aktivní a mohou se pravidelně hýbat. Velkou pomocí je mluvit o svých vlastních pocitech. Například v západní Evropě existují kavárny pro truchlící, kde se pozůstalí scházejí a mají zde možnost vyměňovat si s ostatními lidmi, kteří se nacházejí ve srovnatelné situaci, své prožitky a myšlenky. Většinou se o takových sezeních dozví pozůstalý z místního hospicu nebo někde na webu.

Vzít odvahu k novému začátku

Většina lidí, kteří čelí smutku, může kdykoliv vzhlédnout směrem vpřed. Stojí za to si položit na začátku pár otázek. Jaký nový smysl mohu dát svému životu? Jaké mám možnosti? Je něco, co jsem chtěl/a dělat, ale kvůli partnerovi doposud neuskutečnil/a? Truchlící zkrátka mohou kdykoliv svůj pohled nasměrovat do budoucnosti. Přitom je hodně možností, jak si zařídit čas. Pozůstalí by měli plně využít možnosti prožít nové zážitky, poznat nové lidi a naučit se žít bez partnera.


Autor: REDAKCE
Zpracováno podle domácích a zahraničních zdrojů
info@penzista.net



Comments

Leave your comment

Produkt přidán na seznam přání
Změnit nastavení cookies