Několik otázek a odpovědí pro práci v kuchyni

Některá doporučení při vaření a konzumaci jídla jsou časem přehodnocována. Platí proto to samé jako před lety? Potraviny, které dnes běžně konzumujeme, známe dnes více než v minulosti.  Proto se doporučují i jiné postupy zpracování.

Umývat maso?

Z pohledu hygieny to není nutné. Nebezpečné choroboplodné zárodky jsou usmrceny při vaření masa. Stačí 70 stupňů při alespoň 2 minutách a zárodky jsou spolehlivě zničeny. Pokud však maso odporně zapáchá nebo je na něm slizký povlak, pak s takovým masem pryč. Zde nepomůže žádné omývání. Syrové maso bychom nedoporučili seniorům. Mohou zde být obsaženy, i když v menším množství, choroboplodné zárodky. Ve vyšším věku nemusí imunitní systém organismu tělo seniora před těmito zárodky uchránit. Není tak dostatečně silný. 

Přepírat salát?

U salátu zůstávají na povrchu listů zrníčka písku a kousky zeminy. Pokud salát umýváme pod tekoucí vodou, zůstává na čtverečním metru, což je asi povrch hlávkového salátu, poměrně hodně vody. Listy pak neudrží kořeněnou salátovou zálivku nebo dresink a při konzumaci salátu pak chybí vůně a aroma. Opláchnutí salátu je proto nezbytné. Stačí tak půl minuty. Mísu na salát plníme maximálně do tří čtvrtin. Jednotlivé listy salátu necháme odkapat přes cedník ve dřezu.

Oloupávat brambory?

Hlíza je zdravá. Obsahuje ovšem solanin, což je látka, která se vyvinula v různých částech rostlin jako přirozená ochrana před škůdci. Když jsou hlízy vystaveny světlu, zelenají. Zvyšuje se v nich koncentrace neškodného barviva chlorofylu, ale také solaninu. Jako ochrana před okusováním škůdci, které se dostávají na povrch brambor. Zelené části brambor by tak měly být před konzumací odstraněny. Neexistuje však žádná přímá úměra mezi stupněm zelenání hlíz a obsahem solaninu.

Lilky před konzumací „vypotit“

Lilek je červenofialová zelenina, i když botanicky se řadí k ovoci. Čím menší, tím lepší. Starší lilky obsahuji hořké látky a vyšší množství solaninu. Nejvíce prospěšných látek se nachází pod slupkou. Proto bychom lilek neměli loupat. V obchodě bychom proto měli kupovat lilky s pevným plodem, hladkou slupkou a jasně zelenou čepičkou. Před konzumací bychom měli lilek nechat „vypotit“. Lilek nakrájíme na plátky. Plátky z obou stran posolíme. Tím z lilku vytáhneme nežádoucí hořké látky. Přebytečnou vodu na povrchu pak po chvilce otřeme papírovou utěrkou.

Plastovou lžičku na vejce?

Asi jste to už zažili. Stříbrná lžička a vajíčko. To nejde dohromady. Vaření dostává z bílku sirovodík, který reaguje se stříbrem. Jaký je následek? Lžička ztmavne, vajíčko chutná nepříjemně po kovu. Je proto lepší použít umělou plastikovou lžičku. Ovšem dnes se také dobře hodí obyčejný ocelový příbor.